Středočeské město Kolín, důležitý dopravní uzel a průmyslové centrum bylo během let druhé světové války cílem celkem čtyřech spojeneckých náletů. Ze všech českých měst mu patří celkové šesté místo, co se týče počtu těchto náletů. Na následujících řádcích je popsán průběh těchto náletů, jejichž pozůstatky jsou mnohde patrné dodnes.
Jako hlavní zdroj informací mi posloužil OKRESNÍ ARCHIV Kolín a archiv REGIONÁLNÍHO MUZEA Kolín, jejichž pracovníkům bych chtěl touto cestou vyjádřit poděkování, a samozřejmě několik pamětníků. Další informace, co se týče především letectva, poskytla kniha Jiřího RAJLICHa r11; Bojiště českých dějin-Jindřichův Hradec z nakladatelství PASEKA a částečně i kniha Mustangy nad Protektorátem od téhož autora z nakladatelství MBI.
Předkládané materiál je prozatím bez dobových autentických fotografií (převážně z archivu Reg.muzea a Okr.archívu), které budou samozřejmě zařazeny jakmile dojde k jejich zpracování do přijatelné podoby.
Uvítal bych eventuelně další poznatky a vzpomínky či připomínky k tomuto problému, neboť toto dílo nepovažuji za uzavřené ani vyčerpávající.
O prvním náletu na kolínskou rafinerii VACUUM OIL COMPANY (dále jen VOC) spojeným s bombardováním pardubické rafinerie DAVID FANTO bylo rozhodnuto 23.srpna 1944 v operačním dokumentu pojmenovaném A-3 Planning Meeting, který vypracoval štáb 15.USAF (US Air Force r11; Americká letecká armáda) sídlící v italském Bari. Na základě tohoto dokumentu probíhaly na jihoitalských základnách již od časných ranních hodin velké přípravy. Od minulého večera mělo tisíce mužů od pozemního personálu plné ruce práce při přípravě stovek letounů, které se měly druhého dne vypravit do dalekých Čech. Celkem bylo štábem 15.USAF vyčleněno 399 čtyřmotorových bombardérů. Z toho bylo 235 strojů Consolidated B-24 Liberator a 164 strojů Boeing B-17 Flying Fortress. Doprovod těmto bombardérům tvořilo dohromady 313 stíhaček North American P-51 Mustang a Lockheed P-38 Lightning. Dle plánu mělo celkem 122 (z toho 4 záložní) bombardéry Liberator čtyř skupin 304.BW (Bombardment Wing r11; bombardovací peruť) napadnout kolínskou rafinerii v 1150. Doprovodnou eskortu tvořilo 51 stíhaček Mustang od 31.FG (Fighter Group r11; stíhací skupina) a 26 stíhaček Lightning od 82.FG. Na akci byly vyčleněny tři (z toho 1 záložní) letouny Lightning Droop-Snoot od 306.FW (Fighter Wing r11; stíhací peruť) a dva (z toho 1 záložní) letouny Lightning od 154.WRS. Jako náhradní cíl byla určena továrna na tanky ve St.Valentinu a letiště v Markersdorfu v Rakousku.
Všeobecná pohotovost ke startu bombardérů byla určena na 0720. Během letu se měl připojit silný stíhací doprovod. Z důvodu velice dlouhého letu se totiž dala očekávat protiakce německé Luftwaffe. Aby se alespoň částečně snížilo toto nebezpečí, byla naplánována lest, která měla charakter diverzní akce. O hodinu dříve mělo vzlétnout 189 Liberatorů od sedmi skupin 47.BW a 49.BW, které letěly bez stíhacího doprovodu. Tyto stroje měly odlákat pozornost Luftwaffe od hlavního leteckého svazu letícího do Čech. Nejprve mělo 78 Liberatorů od tří skupin 49.BW (451.BG, 461.BG a 484 BG r11; Bombardment Group- bombardovací skupina) bombardovat železniční most ve Ferraře (později tento svaz ztratil nad Itálií dva letouny (B-24J 42-51336 od 461.BG a B-24H 42-95369 od 484.BG). Zbývajících 111 Liberatorů od všech skupin 47.BW (98.BG, 376.BG, 449.BG a 450.BG) letělo směrem k Balatonu. Jižně od něj pak dvě skupiny-celkem 56 Liberatorů-měly v 930 prudce zabočit na východ a napadnout silniční most v maďarském Szegedu. Zbývající dvě skupiny-55 Liberatorů-se měly otočit dokonce jakoby zpátky a letět na jihovýchod. Jejich cílem bylo pak seřaďovací nádraží v jugoslávských Vinkovcích.
24.srpna tedy 15.USAF hodlala vyslat do akcí nad jihovýchodní a střední Evropou 599 bombardovacích a 313 stíhacích letounů.
Ve čtvrtek 24.srpna v časných ranních hodinách začaly na několika jihoitalských letištích klasické přípravy jako vždy před každou dlouhou misí 15.USAF. Pro let nad Čechy se připravovalo téměř 4.500 mužů. Po snídani následovala předletová příprava, kde se teprve všichni zúčastnění dozvěděli cíl této akce. Operačními důstojníky byl krátce a výstižně vylíčen plán celé akce. Další slova padly o důležitosti cílů, časech startu jednotlivých strojů, letových hladinách, kursech, volacích znacích a radiových frekvencích. Dále kde má dojít k setkání s ostatními jednotkami a s doprovodnými stíhači. Pozornost důstojníků byla věnována i rozmístění a síle flaků a předpokládaným německým stíhacím silám.
Závěrem stačilo již jen odevzdat všechny osobní doklady, jízdenky, obálky s adresami nebo lístky na vlak či do kina, jelikož letci nesměli při misi mít u sebe nic z čeho by nepřítel mohl poznat polohu základen. Po všem tomto byly pak posádky rozváženy ke svým letounům, které jako vždy byly celou noc připravovány pozemním personálem.
Z několika italských letišť pak mezi sedmou a osmou hodinou ranní vzlétaly v půlminutových intervalech letouny B-24 Liberator a B-17 Flying Fortress. Podle plánu nasazovaly formace kurs ke svým bodům setkání (Rendez Vous Point). 5.BW měla jako místo setkání všech svých zúčastněných skupin městečko Peschici, 55.BW pak Spinazzola a 304.BW Foggia.
Postupem doby se celkově 31 bombardérů a 53 stíhaček muselo vrátit zpět pro různé poruchy. Tak se od 5.BW předčasně vrátilo devět letounů B-17, od 55.BW osm B-17 a od 304.BW mířící na Kolín celkem čtrnáct B-24. Ze stíhacího doprovodu odpadlo cestou k cíli 14 Lightningů (pět od 1.FG, čtyři od 14.FG a pět od 82.FG) a dokonce 39 Mustangů (osm od 31.FG, tři od 52.FG, dvanáct od 325.FG a šestnáct od 332.FG).
Svazy letící nad mořem stále stoupaly. Ve výšce kolem 4.000 metrů dostali letci rozkaz k nasazení kyslíkových masek. V dálce se nejasně rýsoval obrys dalmatského pobřeží, kde byl onen pomyslný Key Point, kde se měly všechny tři letecké svazy spojit. Útočná seskupení nabrala kurs 005o k otočnému bodu Toplice (dnes Celje), ležícímu přibližně v polovině celé trasy letu.
To však již byl o stovky kilometrů dále na sever na několika letištích v okolí Vídně vyhlášen poplach, protože již od časného rána byla německými monitorovacími stanicemi na jugoslávském pobřeží zachycována rádiová korespondence na vlnových frekvencích amerického letectva v Itálii. Znamenalo to jediné. Američani chystají nějakou rozsáhlejší leteckou operaci. Na obrazovkách přístrojů operátorů v Umagu a v Medolinu na Istrijském poloostrově se totiž objevilo mnoho světelných bodů pohybujících se u ostrovů Korčula, Hvar a Brač. Minutu od minuty jejich počet stoupal. To byly zachyceny diverzní Liberatory letící směrem k Balatonu. Německými kontrolory byl vysloven celkem správný odhad. Že se jedná asi o 150 bombardérů.
Operační štáb vídeňské 8.JD (Jagddivision r11; stíhací letecká divize) reagoval okamžitě. Na několika letištích německé Luftwaffe a maďarského Magyar Királyi Honvéd Legierö byl vyhlášen poplach. Vyrozumění dostalo samozřejmě také velení I.JK, kterému podléhaly všechny stíhací letecké divize bránící Německo.
Obranné síly bylo třeba rozdělit. Ve stejné době byly totiž zachyceny mohutné letecké svazy letadel 8.USAF, mající své základny na Britských ostrovech, jejichž vlny se formovaly nad Severním mořem. Bylo to celkem 1.319 bombardérů B-17 a B-24, které byly seskupeny do tří divizí pod ochranou 739 stíhaček P-51, P-47 a P-38 mířící na Německo ze západu.
Náletům ze západu měli čelit 1.JD, 2.JD, 3.JD a 7.JD. Proti náletu z Itálie zůstala vídeňská 8.JD sama. V 0915 rozhodl Oberst Gotthard Handrick, velitel 8.JD, sídlící se svým štábem v betonovém podzemním řídícím středisku ve vídeňské čtvrti Kobenzl o protiakci. Jejím cílem měl být letecký svaz Liberatorů od 47.BW. A právě zrovna tento letecký svaz měl odvést pozornost německé obrany svým útokem na Szeged a Vinkovce. Americká past začínala fungovat.
Oberstem Handrickem bylo do vzduchu posláno celkem 41 stíhaček. V 0922 odstartovalo ze základny Götzendorf jihovýchodně od Vídně 15 Messerschmittů Bf 109 G-6 od I./JG 302 r0;Wilde Saur1;. V 0930 je následovalo dalších 15 Bf 109 G-6 od II./JG 27, které vystartovaly z letiště Fels am Wagram severozápadně od Vídně. Jako poslední vzlétlo v 0940 z Veszprému 11 Bf 109 G-6 maďarské stíhací skupiny, 101.Vadászosztály r0;Pumar1;.
Když se však v 0930 jižně od Balatonu u městečka Böhönye Liberatory diverzní 47.BW prudce stočily na východ, aby napadly Szeged, nedokázala německá obrana včas zareagovat. Do boje se mezi 0955 a 1005, a to pouze sporadicky, zapojili pouze maďarští stíhači od 101.Vadászosztály r0;Pumar1;. Američani však tímto útokem žádné ztráty na strojích neutrpěli.
Hlavní letecký svaz mířící do Čech, tedy 5.BW, 55.BW a 304.BW, letěl dále nad měnícím se rázem krajiny. Zmizela hornatá část Jugoslávie a od východu se pod ním objevila nížina a řeka Sáva. Dole, hluboko pod leteckým svazem se však po chvíli opět objevily hory, znamení toho, že se blíží otočný bod Toplice. Zde v 1054 nabralo celé uskupení kurs 330o a zamířilo na Rakousko.
Mezi 1019 a 1105 došlo nad Rakouskem k setkání 55.BW s jejich eskortou, 25 Mustangy od 52.FG a s 40 Lightningy od 14.FG. Následující 5.BW, který letěl asi o deset minut zpět se setkal s 52 Mustangy od 332.FG a s 38 Lightningy od 1.FG. P-38 Lightning jistily letecké svazy z boku, zatímco P-51 Mustang vystoupaly do výškového zajištění. Později se připojilo ještě 41 Mustangů od 325.FG, jejichž úkolem bylo celkové výškové zajištění obou bombardovacích leteckých svazů.
Nad městečkem Untzmarkt, skrytým mezi horami, se útočné uskupení rozdělilo. Pro útok na Pardubice nabraly 5.BW a 55.BW kurs 021o k výchozímu bodu (Initial Point), kterým bylo východočeské Hlinsko. 304.BW nabral kurs 019o na Jihlavu. Teprve tam se k němu připojila jeho stíhací eskorta a to 43 Mustangů od 31.FG a 21 Lightningů od 82.FG.
V této chvíli již samozřejmě Němci věděli i o tomto, mnohem silnějším svazu. Jeho síla byla německými kontrolory odhadována na 400 bombardovacích letounů se stíhacím doprovodem. Uvědomili si, že je Američani obelstili. Stíhací jednotky 8.JD, které byly vylákány do vzduchu, obdržely rozkaz k okamžitému přistání na svých letištích v Rakousku a k urychlenému doplnění paliva, které bylo spotřebováno zcela zbytečně. V případě, že by německé velení správně odhadlo záměr Američanů, mohl být podniknut nejméně jeden koncentrovaný útok. Ten by se jistě neminul účinkem, jelikož 64 Mustangů a Lightningů od 31.FG a 82.FG, mající za úkol doprovázet 304.BW letící na Kolín, se k bombardérům připojily později až nad Jihlavou.
Když němečtí stíhací piloti přistávali v okolí Vídně kvůli doplnění paliva, nacházel se hlavní spojenecký letecký svaz ve velkém prostoru nad Chorvatskem, Slovinskem a Rakouskem. Směřoval stále k severu.
Letová trasa se zdaleka vyhýbala známé r0;Flak Alleyr1; u Vídně, kde skončilo již mnoho spojeneckých letounů. Protože bílé pruhy horkých plynů z desítek motorů zkondenzovaných v téměř čtyřicetistupňovém mrazu byly zdálky viditelné, nebylo zaměření takto r0;označenýchr1; leteckých svazů pro vyškolené příslušníky protiletecké obrany žádným velkým problémem. Avšak letová trasa vedla blízko palebné uzávěry Linec-Steyer-St.Valentin, která byla též nebezpečná. Další nebezpečí pro spojenecké bombardéry představovali němečtí stíhači.
Letecký svaz se blížil k bývalému Československu, zatím byl stále klid, narušovaný jen občasnými záblesky explozí protiletadlových granátů. Většina posádek bombardérů si oblékla ochranné vesty a nasadily si ocelové přilby. Výbavu sice nepovinnou, o to méně pohodlnou, leč mezi letci velmi oblíbenou pro svoji účinnou ochranu. Krátce po 11.hodině dopolední tohoto horkého letního dne překonal tento silný letecký svaz směrem od jihozápadu protektorátní hranici a blížil se stále ke svým cílům.
Zhruba ve stejnou dobu hlásili němečtí stíhači, kteří přistáli k doplnění paliva u Vídně, opětovnou pohotovost ke startu. Do stavu pohotovosti byly uvedeny i zbývající jednotky 8.JD. Během necelé půlhodiny pak vzlétlo téměř padesát stíhaček Luftwaffe. V 1141 odstartovalo z Götzendorfu 12 Bf 109 G-6 od I./JG 302 r0;Wilde Saur1;. V 1150 burácely motory 15 dalších Bf 109 G-6 od II./JG 27 v čele s Hauptmanem Fritzem Kellerem na letišti Fels am Wagram. Přesně ve 1200 odstartovalo z Götzendorfu 5 těžce ozbrojených a opancéřovaných Fw 190 A-8 od IV.(Sturm)/JG 3 r0;Udetr1;, pod velením Majora Wilhelma Moritze, a ve stejné době z Vídně-Seyringu vzlétlo dalších 9 Fw 190 A-8 od II.(Sturm)/JG 300 r0;Wilde Saur1; pod velením Hauptmana Kurta Peterse. Ve 1210 se připojily ještě 4 Bf 109 G-6 od I./JG 300 ze Seyringu, pod velením Hauptmana Gerharda Stampa, a také několik málo Bf 109 G-6 od další sesterské jednotky, III./JG 300 r0;Wilde Saur1; pod velením Hauptmana Ira Ilka.
Ihned po startu přešli stíhací piloti na frekvenci pozemního řídícího stanoviště Jägerleitstelle SELMA, umístěného u městečka Hornstein. Potom je převzalo obdobné řídící stanoviště v Heinburgu. Stíhačky urychleně stoupaly kursem 315o za bombardovacími spojeneckými leteckými svazy.
Od 1130 do 1155 přeletěl v počtu asi 300 strojů spojenecký letecký svaz přes Ledeč nad Sázavou (a v době mezi 1230 a 1300 se opačným směrem vracel zpět), okresní četnické velitelství v Kutné Hoře hlásilo krátce na to přelet 117 letounů ve směru od Jihlavy na Kolín. Nejednalo se však jen o přelet samotný. Letouny odhazovaly prázdné přídavné nádrže a v případě problémů i zápalné a trhavé bomby. Právě u Ledče nad Sázavou dopadly tyto přídavné nádrže dvě, u Čáslavi tři, u Podbořan jedna, u Ronova nad Doubravou dvě, u Heřmanic dvě a u Zbýšova pět. Celkem jich bylo na kutnohorském okrese nalezeno sedmnáct. Na katastr obce Zvěstovice na Čáslavsku dopadlo mimo to ještě devět zápalných a u Podbořan třináct trhavých bomb. Všechny tyto svrhnuté bomby naštěstí dopadly a explodovaly v polích, takže nezpůsobily žádné ztráty na životech a škody byly způsobeny pouze zemědělcům. Nad Kutnou Horou se kvůli problémům musely svého r0;nákladur1; zbavit další dva Liberatory, jejichž osm trhavých bomb dopadlo na předměstí Karlov, kde byl jeden dům zcela zničen, dva domy těžce, jeden středně a jeden dům byl poškozen lehce. Lehká zranění utrpělo pouze deset osob. Na blízké Neškaredice dopadlo 39 trhavých bomb, kterými bylo lehce poškozeno pět domů a na šesti hektarech polí byla zničena úroda. V neposlední řadě dopadlo také deset trhavých bomb do polí v katastru obce Otryby u Kácova. Mimo tohoto byly u Golčova Jeníkova a Vilémova nalezeny německy psané letáky, nejspíše shazované, které byly posléze předány kolínské služebně Gestapa.
Poplachovou odbočkou v Kolíně bylo v 1141 sděleno r0;Letecké nebezpečí 15r1;. Vzápětí byl v 1151 sirénami vyhlášen letecký poplach a asi v 1155 bylo slyšet hučení motorů prvních letadel. Těsně na to přiletěla první vlna letadel, letící tak jako všechny ostatní stroje ve výškách 6.500 až 7.800 metrů, směrem jihovýchodním přes městský vodojem, kde bylo svrženo ve vzdálenosti asi 50 až 100 metrů od vodojemu směrem od Štítar deset bomb. Ty však vybuchly v ovesném poli, kde nezpůsobily vážnější škody. Pouze poslední dopadnuvší bomba odhodila neznámého člověka na kupku sena, aniž by se mu při tom cokoliv stalo. Dále výbuch bomby zasypal jednu ženu, zde na mezi v polích schovanou. I té se však nic nestalo a sama se vyhrabala.
Vodojem poškozen nebyl, ale odlétnuvšími střepinami byly poškozeny domy čp. 444/II a čp. 469/II, u nichž byly částečně poškozeny střechy a okna. Mimo těchto byly ještě u dalších pěti domů rozbity okenní tabulky.
Druhá vlna letěla směrem od Velimi přes Klavary. V Klavarech, kde mělo být bombardováno zdymadlo na Labi, bylo svrženo deset bomb. Ty dopadly na louku mezi Klavarským mlýnem a dvorem Krakovec. Devět z nich vybuchlo a jedna bomba spadla do Labe, kde rovněž explodovala.
Obě tyto vlny měli asi po deseti letounech. Letouny byly v barvě kovu, pouze vedoucí letoun měl tmavý nátěr.
Tento jeden letoun z neznámé vlny se snesl na tovární objekty VOC (dnešní a.s. KORAMO), kde z výše asi 150 metrů odhodil dvě bomby. První z nich zasáhla chemickou laboratoř. Druhá pak zasáhla kotelnu, která ihned začala hořet. Z hořící budovy začal vzápětí stoupat hustý černý dým, který byl východním větrem hnán na zbytek závodu a dále do polí. V neposlední řadě byla zasažena i trať Kolín - Velký Osek v délce 250 metrů. Tím byla vyřazena z provozu po dobu 30 hodin.
Další dvě vlny asi o téže síle přiletěly směrem od Čáslavi a Kutné Hory. Určité škody vznikly na staveništi a v barákové kolonii r0;Wifor1; v Kolíně na Šťáralce, kde bylo svrženo dvanáct bomb. Tyto letouny měly za úkol bombardovat nákladové nádraží, dílny a především seřaďovací koleje. Do těchto míst bylo svrženo celkem třicetdevět bomb, které všechny vybuchly. Na seřaďovacím nádraží a v jeho blízkém okolí padla jedna bomba na skladiště zásobárny, dvě na umývárnu a učňovský útulek v železničních dílnách. Další pak dopadly na seřaďovací nádraží, kde poškodily koleje číslo 1, 2, 4, 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18, 34 a 35. Jednou bombou byla zasažena vlečka firem JAKL a ŠTĚŘÍK, a KALIWERKE (DRASLOVKA). Dále byla zasažena spojka výměn a výtažná kolej do dílen. Na osobní nádraží dopadla jedna bomba na nástupiště číslo 5, které bylo spolu se dvěma kolejemi poškozeno. V akciové společnosti DRASLOVKA, vyrábějící mimo jiné i smutně proslulý plyn Cyklon B pro nacistické koncentrační tábory, jedna bomba zcela zničila rezervoár, který byl roztržen, a částečně poškodila okolní budovy. Druhá bomba dopadla před úřednickou budovu čp. 284, která byla úplně zdemolována. Výbuchy na přilehlém nádraží byla pak rozbita okna i v ostatních kancelářích a bytech továrny a částečně i v Lihovaru. Bombardováním nákladového nádraží a seřaďovacích kolejišť byly mimo to zcela zničeny tři železniční vagóny, čtyřicetdva vozy bylo poškozeno těžce a lehce, dále bylo přerušeno telefonní a telegrafní vedení do Nymburka, Pardubic a Ledečka. Celková škoda byla odhadnuta na částku 1.700.000 Kč. Na objekty akciové společnosti na droždí dopadlo osm bomb. Tím přišla DROŽĎÁRNA o technické skladiště, dalších pět vybuchlo na zahradě továrny, jedna před zámečnickou dílnou (ta byla výbuchem značně poškozena a před ní stojící cisterna byla vyhozena na střechu a trosky této dílny) a jedna zasáhla hlavní tovární studni. V důsledku toho byla továrna delší čas bez vody a tím samozřejmě i vyřazena z provozu.
Dalších asi patnáct bomb dopadlo do polí po obou stranách mezi silnicí Kolín r11; Starý Kolín a levým břehem Labe. Tam byla jen nepatrně poškozena budova firmy HULÍK r11; vývoz labského písku. Bomby dopadly i na pravý břeh Labe, v celkovém počtu deseti kusů, kde poškodily louky v okolí Legerova ramene. Poškozeny explozemi na několika místech byly i oba břehy Labe. Deset bomb dopadlo i v těsné blízkosti železničního mostu. Jen jedna z nich však poškodila vlečku překladiště u mostu.
Mimo tohoto dopadla jedna bomba na hráz Kmochova ostrova, která tím byla nepatrně poškozena. Na protější pravý břeh pak dopadly dvě bomby těsně u přívozu. Několik bomb dopadlo i přímo do řeky Labe, kde výbuchy způsobily značnou škodu úhynem ryb.
Na Zálabí dopadlo třináct bomb do prostoru ulic Říční, Vinické, Klicperovi a Tumlířovi. V ulici Říční byly zcela zdemolovány domy čp. 584/V, 795/V, 796/V, 797/V, 798/V, 827/V a 829/V. Středně poškozeny byly dva domy, lehce sedm domů a velmi lehce bylo poškozeno pět domů. Ve Vinické ulici byly úplně zdemolovány domy čp.598/V a 715/V, lehce byly poškozeny čtyři domy a velmi lehce pak šestnáct domů. V ulici Klicperově byl těžce poškozen dům čp. 1030/V, středně čp. 1005/V, lehce bylo poškozeno šest domů a velmi lehce pět domů. A v Tumlířově ulici byly zcela zničeny domy čp. 737/V a 738/V, lehce pak dva domy, velmi lehce sedmnáct domů.
Dále bylo šesti zásahy poškozeno skladiště uhlí firmy Břetislav VERNER, kde byla poškozena kůlna a kancelář. Hlavní sklad židovské firmy Nathan EISLER, velkoobchod potravin, byl zasažen dvaceti bombami, z nichž většina spadla do dvora a zničila administrativní budovu a hlavní skladiště.
Kolínská CIKORKA (dnes ČOKOLÁDOVNY-SOJA) byla zasažena sedmi bombami. Obytná budova čp. 388/V byla zničena zcela, pět továrních objektů pak bylo poškozeno těžce a čtyři objekty jen částečně.
Akciová továrna na vozy (dnes ČKD-STROJÍRNY) byla zasažena devatenáctkrát a to trhavými bombami. Z toho však jen sedm bomb zasáhlo tovární objekty. Zcela zničena byla jen kovárna. Montážní hala, ředitelská vila a administrativní budova byly poškozeny těžce. Všechny ostatní budovy a objekty továrny byly poškozeny lehce.
V této vlně bylo na VOC shozeno asi čtyřicetpět až padesát vesměs trhavých bomb. Zcela zničena byla kotlárna, chemická laboratoř, benzinová rafinace, kotelna, strojovna, olejová a benzinová výpravna, stará destilace a parafinka (tu zachvátil požár a následně zcela zničil), vrchní vedení naftového potrubí, místní nádraží, autogaráže a šest olejových nádrží. Částečně byla poškozena vojenská kuchyně, vojenská strážnice, strážnice tovární stráže-Werkschutzu, dělnické šatny, hlavní kuchyň, zámečnická dílna, transformační stanice, dva trakty kancelářských budov a šest nádrží. Bomby dopadnuvší na kotelnu těžce zranily osmadvacetiletého Jana Civína, který svému zranění zakrátko podlehl v kolínské nemocnici.
Na Sendražice, převážně na jejich místní část Drnkovice, dopadlo celkem 109 bomb, které zcela zničily následující čp. 212/VII, 226/VII, 245/VII, 246/VII, 251/VII, 255/VII, 274/VII, 277/VII, 279/VII, 284/VII, 287/VII, 300/VII, 340/VII, 365/VII, 367/VII, 374/VII, 418/VII, 874/VII a 954/VII. Zásahy bylo těžce poškozeno sedm domů, středně deset domů, lehce padesátsedm a velmi lehce devadesátsedm domů.
Na Zálabí dopadly bomby do ulice U Borku mezi čp. 830/V, který byl poškozen středně a 991/V, který byl poškozen lehce. Dalších dvacetpět domů bylo poškozeno velmi lehce.
Družstevní pekárnu (dnes pekárna vedle Zimního stadionu) lehce poškodila jedna bomba, která dopadla před ní a rovněž lehce poškodila sousední dům zahradníka Beneše a kanalizační potrubí v Brankovické ulici.
V parku u AFK dopadlo dalších pět bomb, které lehce poškodily restauraci AFK, protější dům a částečně i tribunu na stadionu samotném. Výbuchem byla poškozena i střecha kabiny a hřiště DTJ, stejně jako hřiště Sparty Kolín. Na tomto hřišti byl vůbec největší kráter a to v průměru patnáct metrů. Restaurace a střechy byly rovněž značně poškozeny. Do Borků a do polí za Borky směrem ke Klavarům na pravém břehu Labe dopadlo celkem dvěstětři bomby. Tímto byly Borky takřka zcela zničeny.
Mezi silnicí Kolín-Veltruby a tratí Kolín-Velký Osek dopadlo stosedmdesát bomb. Dále mezi tratí a silnicí Kolín-Ovčáry dopadlo dalších stočtyři bomby (vyjma Sendražic a objektů VOC). Také mezi silnici Kolín-Ovčáry a Vinicí dopadlo ještě dvanáct bomb.
Původně bylo k bombardování Kolína určeno celkem 122 Liberatorů, ale nálet provedlo pouze 100 letounů. Čtrnáct z nich totiž odpadlo od formace již při letu do Čech a zbývajících osm své pumy nouzově odhodilo až při zpátečním letu.
Německá protiletecká obrana se během útoku nezmohla téměř na nic a snad se ani nepokoušela vystřelit na americké bombardéry. Stejně tak se s protivníkem ve vzduchu nesetkaly ani Mustangy od 31.FG a Lightningy od 82.FG doprovázející letecký spojenecký svaz právě nad Kolín. Na rozdíl od druhé části skupiny bombardující Pardubice, kde začala letecká bitva již nad městem a vyvrcholila u Jindřichova Hradce jednou z největších leteckých bitev na protektorátním nebi. Někteří další piloti využily této příležitosti k odhození prázdných přídavných nádrží a zaměřili se na železnici v okolí Kolína. Na mušku si vzali především okolí Kutné Hory, Čáslavi a Ledče nad Sázavou. Bližší údaje o tomto r0;výletur1; amerických stíhačů nejsou k dispozici. Potvrzen je pouze útok jedné americké stíhačky na německý obrněný vlak, který zrovna vjížděl do stanice Potěhy u Čáslavi. Po útoku byli dohromady tři zranění čeští civilisté a jeden německý voják. Po návratu z této r0;kotlářské miser1; se stíhací doprovod připojil opět k bombardérům a společně zamířily zpět směrem jižní Itálie. Let do Čech byl zatím procházkou růžovou zahradou. Cesta zpět už tak příjemná být neměla, což piloti sami brzy poznali na vlastní kůži. Ale to je již jiná kapitola z jiné knihy.
Celkově však z hlediska USAF byla celá mise do Čech úspěšná. Nálet 24.srpna byl do té doby největším leteckým spojeneckým útokem na pozemní cíle v Protektorátě. Všechny bombardované cíle byly vážně poškozeny a vyřazeny z provozu na různě dlouhou dobu. Účel celé mise byl tak splněn a tato akce 15.USAF byla jednou z nejúspěšnějších akcí během druhé světové války vůbec. Zvláště připočteme-li těžké ztráty Luftwaffe ve vzdušných soubojích s američany.
Při tomto prvním náletu na Kolín padli: Matěj Brada, Antonie Bradová ml., Antonie Bradová st., Marie Bradová, Marie Buřilová, Jan Civín, Aloisie Gallusová, Ludmila Hromádková, Jaroslava Křečková, Adolf Lisý, Josef Littmann, Antonie Mašínová, Eva Medunová, Miloslava Medunová, Jan Novotný, Jaroslav Pecina, Bohumil Saxa, Ludmila Saxová, Jan Svoboda, Marie Šibravová-Ottová, Libuše Viktorinová, Miluše Viktorinová, Věra Viktorinová a Antonín Urbanec. Kromě civilních osob zahynuli také dva vojáci a to Stabsgefreiter Assion a Schützer Štěpán.
Celkem tedy během prvního náletu na město zahynulo dvacetšest osob a raněno bylo dalších čtyřicetsedm. Při konečné rekapitulaci škod na soukromých domech, vnitřních zařízeních a pozemcích k 1.září 1944 bylo uvedeno, že zcela bylo zničeno 32, těžce 108, středně 91 a lehce poškozeno 369 domů.
Celkové škody byly odhadnuty na cca 9.000.000,-Kč.
Po náletu ovšem vyvstaly starosti správním orgánům s odstraňováním jeho následků. První odklizovací práce spolu s hašením hořících objektů započaly ihned po náletu. Nejdůležitější bylo vyproštění lidí zasypaných v troskách a poskytnutí lékařské pomoci. Dále se musely vykopat a zneškodnit nevybuchlé bomby. Opravy poškozeného vodovodního řadu, telekomunikačního vedení a obnova dodávek elektrického proudu to byly jen další a další důležité úkoly, které se musely co nejdříve splnit. V neposlední řadě byly důležité i nejnutnější práce pokrývačské a sklenářské. Hlavní centrum tohoto dění se soustředilo v Sendražicích a na Zálabí v prostoru ulic Tumlířovy, Říční a K Vinici. Zde byli nasazeny síly z Technische Nothilfe, příslušníci Luftschutzpolizei z Prahy, městští zaměstnanci, studenti a mnoho dobrovolných kolínských občanů. Odklizovací práce probíhaly až do 31.srpna a dále se postupně rozšiřovaly na Zálabí do ulic Ovčárecká a Brankovická, dále do ulice Na Háníně a na hřbitovy v Sendražicích a na Zálabí. Pro bombardováním postižené občany bylo zřízeno náhradní stravování a ubytování a kromě tohoto jim byla poskytnuta peněžitá výpomoc.
Odklizovací práce ve zničených továrních objektech byly organizovány samostatně. Do r0;Cikorkyr1;, r0;Vakuumkyr1;, r0;Draslovkyr1; a r0;Vozovkyr1; byly posláni muži od Technische Nothilfe. V nejvíce postiženém závodě, kolínské rafinerii, byli na obnovu nasazeni okamžitě všichni zaměstnanci a později vykonávala tyto práce Todtova organizace. Při těchto opravách byla nalezena ještě řada nevybuchlých bomb. Podle protokolu německé úřední komise byly vyčísleny škody na budovách 8.849.047,- Kč, na strojích 47.330.040,- Kč a na materiálu 5.374.904,- Kč.
Jelikož všechny podobné závody na území Německa byly v té době téměř zničeny, měly dodávky pohonných hmot z kolínské rafinerie pro německý Wehrmacht životní důležitost. Z tohoto důvodu bylo naléhavé co nejrychlejší uvedení závodu do provozu. Proto byly veškeré práce přísně termínované a materiál byl na obnovu přidělován přednostně. Však také již začátkem prosince 1944 byl závod uveden do plného provozu.
Všem bylo ovšem jasné, že jakmile se produkce závodů, a to především rafinerie VOC, obnoví bude jen otázkou času, kdy se spojenecké letecké svazy vrátí zpět.
Druhý spojenecký nálet na Kolín dne 28.12.1944
Dne 28.prosince krátce po osmé hodině ranní začaly z jihoitalských letišť startovat bombardéry 15.USAF, letící opět na dalekou cestu nad střední Evropu. V 828 vzlétly ze základny Venosa dvacetčtyři B-24 Liberatory od 485.BG. Nad Spinnazolou se k nim připojilo dalšíc patnáct Liberátorů a to od 460.BG. Těchto 39 strojů mělo namířeno na rafinerii KRALUPOL v Kralupech nad Vltavou. Původně však mělo odstartovat o dva letouny více, ale ty pro poruchy při startu nevzlétly. Spolu s nimi letěl
vyslala 15.USAF celkem 359 bombardovacích a 481 stíhacích letounů nad střední Evropu. V plánu bylo zničení pěti rafinerií benzínu, z nichž se většina nacházela v Čechách. Útok na pardubickou rafinerii mělo provést 56 Liberatorů od 454.BG a 459.BG. Kolínskou rafinerii mělo za úkol co nejvíce zlikvidovat dalších 56 Liberatorů náležících do sestav 455.BG a 456.BG (všechny tyto skupiny byly jako součást 304.BW). Oba letecké svazy mělo doprovázet 159 stíhaček. Z toho bylo 49 Lightningů od 1.FG a 110 Mustangů od 325.FG a 332. FG. Další dva cíle na území tehdejšího Protektorátu - rafinerii KRALUPOL v Kralupech nad Vltavou a sklady pohonných hmot v Hněvicích u Roudnice nad Labem mělo r0;na mušcer1; ještě dalších 91 Liberatorů. Kralupská část byla tvořena ze 41 strojů od 485.BG a 460.BG, roudnická potom z 50 letounů od 464.BG a 465.BG (všechny čtyři bombardovací skupiny náležely pod 55.BW). Současně mělo při tomto letu 156 bombardérů B-17 od 97.BG, 99.BG, 301.BG, 463.BG a 483.BG, jako součást 5.BW, napadnout sklady pohonných hmot v bavorském Regensburgu. Útočnou formaci mířící na Kralupy, Roudnici a Regensburg doprovázelo 202 stíhaček, z toho 104 Lightningy od 14.FG a 82.FG a 98 Mustangů od 52.FG.
Ve 1222 dosáhla 485.BG svého cíle r11; Kralup nad Vltavou, kde odhodila své bomby. Oproti tomu se 460.BG díky husté mlze v cílových oblastech a po selhání radaru na Kralupsko vůbec nedostala. Zaútočila proto rozptýleně na příležitostné cíle. Jejich deset Liberatorů proto ve 1235 odhodilo bomby nedaleko Kolína a to na železniční objekty v Nymburce. Úspěch této akce však nebyl téměř žádný, neboť němcům vznikly pouze nepatrné škody. Zbývajících pět se však akce 55.BW proti Kralupům a Roudnici příliš nezdařila. Hlavní cíle bombardovala proto jen část určených letounů, zatímco zbývající se svého r0;nákladur1; zbavily nad náhradními cíli. Těmi se staly například železniční most v Nymburku, železniční uzel ve Světlé nad Sázavou a rakouský Zwettl.
O poznání lépe se toho dne vedlo Liberatorům 304.BW nad Pardubicemi a Kolínem.
V Kolíně byl poplach vyhlášen v 1140. Ve 1208 bylo možno vidět prvních sedm strojů letících směrem od Kutné Hory. Od 1210 do 1212 začaly dopadat první bomby. Ve 1215 bylo podáno první hlášení, že VOC hoří a že letouny krouží nad závodem. Ve 1222 se další letecké svazy objevují na obzoru a ve 1232 další. Ty nadále krouží nad VOC a shazují svůj smrtící náklad. Ve 1252 je hlášen nový letecký svaz z jihu.
Ve 1331 bylo vyhlášeno předběžně ukončení leteckého poplachu a ve 1340 letecké nebezpečí pominulo zcela. Při tomto náletu byly bomby svrženy pouze na pravý břeh Labe r11; na Zálabí, Sendražice a okolí.
Po útoku bombardérů přiletěly dvě americké stíhačky a jedna z nich se snesla do výše asi 100 metrů nad VOC. Areál závodu obletěla a přeletěla, jednalo se totiž o fotoprůzkumný stroj mapující rozsah zničení.
VOC byla zasažena asi 55 bombami z nichž 45 explodovalo při dopadu, dvě vybuchly asi dvacet minut po útoku a zbývající nevybuchly. Zasaženy byly dvě olejové nádrže, z nichž jedna vyhořela, hlavní vjezdová kolej, vlečka, administrativní budova, závodní kuchyně a křižovatka potrubí.
S ohledem na předchozí spojenecký nálet byl závod poškozen podstatně méně, nebyl usmrcen ani jeden člověk, pouze jedna osoba byla zraněna lehce.
Vozovku zasáhlo šestnáct bomb. Jedna z nich zasáhla hlavní montážní halu, další skladiště materiálu. Jedna dopadla též na transformátor, v důsledku čehož byla továrna na delší dobu vyřazena z provozu. Zbývající bomby pak zasáhly jednak skladiště dřeva na dvoře, ale i dvůr samotný. Mrtev ani zraněn nebyl ve Vozovce nikdo. Na rozdíl od VOC byla Vozovka poškozena mnohem více než při předchozím náletu.
V neposlední řadě byla silně zasažena jižní část Kolína VII-Sendražic. Jednalo se o tu část obce, která úzce sousedí s objekty VOC. Svůj díl dostala i okresní silnice na Ovčáry mezi rafinerií a silnicí z ní odbočující podél plotu VOC. Tam bylo zcela zničeno deset domů, těžce dvanáct, středně devět a lehce zničeno dvacet domů. O život nepřišel nikdo.
Dopadu bomb neušla ani železniční trať Kolín-Velký Osek, která byla za továrnou VOC zasažena třemi bombami, čímž byla až do 30.prosince do 20.hodiny neprůjezdná, druhá kolej dokonce až do 31.prosince dopoledne. Při pracech zde byly nalezeny ještě další dvě nevybuchlé bomby. Kromě železniční trati bylo přerušeno i telefonní vedení Kolín-Velký Osek.
Též silnice Kolín-Ovčáry byla zasažena dvěma bombami, z toho jedna dopadla přímo do středu silnice. Těsně u silnice byla nalezena ještě jedna nevybuchlá bomba. Silnice byla díky tomuto uzavřena až do 31.prosince do 15.hodiny.
Silnice odbočující do Sendražic podél plotu VOC z výše uvedené okresní silnice byla rovněž zasažena dvěmi zásahy a těsně vedle byla jedna bomba nevybuchlá.
Východně od silnice Kolín-Ovčáry padlo do polí šedesát bomb, z nichž dvě zcela zdemolovaly sendražický hřbitov a těžce poškodily hřbitovní kapli a márnici. V tomto prostoru byly usmrceny tři osoby a to převážně odletujícími zmrzlými hroudami. Několik osob bylo těžce a lehce zraněno. Bylo zde také poškozeno dálkové vedení Kolín-Praha a elektrické vedení Kolín-Sendražice-VOC.
Také v prostoru mezi Sendražicemi a Ovčáry, západně od silnice Kolín-Ovčáry, vzdáleném asi jeden kilometr od VOC, dopadlo do polí dalších asi 65 bomb. Ty zde usmrtily tři osoby a jedno dítě, které později na následky zranění zemřelo v kolínské nemocnici.
Celkově bylo zraněno 26 osob, z nichž 19 těžce a 7 lehce. Mužů bylo celkem šestnáct. Usmrceni byly: Anna Burešová, Rudolf Dítě, František Douša, Jan Horák, Miloslava Horká, Anna Krupková a Marie Pivokoňská.
Svrženo bylo celkem asi 250 bomb a to vesměs o váze 250 kg. Z těchto bylo pak zajištěno 33 nevybuchlých. Ty byly následně vykopávány dvanácti trestanci společně s dvěma dozorci z věznice krajského soudu v Mladé Boleslavi a stejný počet vězňů a dozorců z Kutné Hory.
Celkem bylo zcela zničeno deset domů, těžce poškozeno bylo dvanáct domů, středně devět a lehce dvacet domů.
Třetí spojenecký nálet na Kolín dne 15.3.1945
Ve 1213 byl veřejným poplachovým zařízením vyhlášen letecký poplach, který byl předběžně odvolán ve 1223. Ve 1307 byl však poplach vyhlášen znovu.
Až do 1332 panoval poměrně klid, až do doby, kdy bylo pozorovatelem na věži hlášeno, že spojenecké letectvo letí již nad Kolínem. Ve 1337 přelétá nad městem další spojenecký bombardovací svaz. Oba svazy však letěly dále směrem severovýchodním aniž by napadly nějaký pozemní cíl.
Stejným způsobem si počínaly i následující letecké svazy prolétající nad městem ve 1346 a ve 1350. Chvíli na to, ve 1404 hlásila poplachová ústředna částečné odlety z prostoru města.
Avšak ve 1435 přiletěla od severovýchodu první vlna letadel, jejichž cílem byla VOC, kde také svrhly svůj náklad bomb. Hlídkovou věží bylo také ihned hlášeno, že rafinerie je v plamenech.
Ovšem to nebylo vše. Hlavní útok měl teprve přijít. Po chvíli následovalo dalších pět vln bombardérů a to v následujícím časovém pořadí-1440-druhá vlna, 1445-třetí vlna, 1452-čtvrtá vlna, 1459 r11;pátá a v 1505-šestá vlna. VOC svůj díl dostala od druhé, třetí a čtvrté vlny. Kromě rafinerie byly těmito vlnami zasaženy i Vozovka a Cikorka spolu s přilehlými objekty.
Další vlny shazovaly svoje bomby do prostoru obytných domů ležící z převážné většiny na pravém břehu Labe.
Na opačný, levý, břeh bylo svrženo pouze sedm bomb, z toho tři dopadly na Masarykův most před hotelem r0;Viktoriar1; (bývalý Savoy). Dvěma zásahy byla poškozena nájezdová část na levém břehu Labe před hotelem. Jedna bomba mostem prolétla a explodovala na trati Kolín-Praha. Tímto a dalším zásahem asi o sto metrů dále byl provoz na této trati přerušen do rána druhého dne. Jedna bomba dopadla poblíž městských lázní a další do zahrady továrny na cukrovinky Kolinea (bývalá vojenská prádelna). Poslední dvě dopadly na budovu děkanského úřadu u kostela. Ten byl ze dvora silně poškozen. Výbuchem byla též vytlučena okna a poškozena střecha u kostela svatého Bartoloměje.
Těžištěm náletu však byla též jako při předcházejících leteckých útocích VOC, jako strategický závod celé německé válečné mašinérie. Na rafinerii bylo svrženo 196 trhavých bomb, z nichž pouze jedna neexplodovala a byla po náletu odstraněna. Závod byl zničen přibližně ze 60%. Jak již bylo uvedeno, těžce zasažena byla i továrna na vozy, kam padlo asi šedesát bomb. Cikorku zasáhlo deset bomb, které zcela zdemolovaly její přední trakt. Dále bylo ještě v této části města silně poškozeno skladiště firmy Verner, za ním v ulici Bezejmenné byly zásahem bomby zcela zničeny dva obytné domy. Ostatní domy byly částečně těžce a částečně lehce poškozeny.
Přímými zásahy byly dále zničeny a poškozeny domy v ulicích Zličská, Sadová, Písečná, Veltrubská, Oldřišská, Okružní, Ovčárecká, Horského, Jablonského, Raisova a Brankovická.
Do tohoto prostoru dopadlo zhruba 600 bomb, včetně bomb spadlých do Borků. Dále byly zasaženy hřbitovy a to židovský, evangelický a katolický. Na nich byly všude poškozeny zdi. Hroby a pomníky byly zdemolovány.
Bombardováním byla na několika místech silně poškozena trať Kolín-Velký Osek. Během náletu byly zasaženy dva vlaky, z nichž jeden byl osobní. U něj shořely tři vagóny. Druhým zasaženým vlakem byl vlak nákladní, kde bylo zničeno jen několik cisteren jejichž obsah vyhořel. Další vlak, tentokráte cisternový, byl zasažen v areálu VOC na místní vlečce. Celkově byly na kolejích zraněny pouze tři osoby.
Následkem leteckého útoku bylo přerušeno vedení mezi poštou a jednotlivými sirénami velkého poplachového zařízení na Zálabí. Stejně tak dopadlo i vedení městského rozhlasu. Velké poplachové zařízení bylo opraveno 16.března 1945.
K hašení požárů a vyprošťování raněných a zasypaných byla ihned nasazena kolínská protiletecká stráž, stejně tak jako muži z Technische Nothilfe. Dále bylo nasazeno i vládní vojsko a všechny hasičské sbory z okruhu patnácti kilometrů, ty byly nasazeny především při hašení rafinerie. Nasazena byla i požární pohotovost z Prahy a Pardubic. Spolu s nimi pomáhaly také německé pomocné vojenské sbory z Milovic.
Tohoto dne padlo na Kolín přibližně tisíc bomb, vesměs trhavých, z nichž patnáct nevybuchlo.
S odstraňováním nevybuchlých bomb se započalo ještě týž den. Na jejich odstraňování byli již tradičně nasazeni trestanci z cel krajských soudů v Mladé Boleslavi a v Kutné Hoře, stejně tak jako v Německu, kde na tyto práce byli nasazováni vězni z koncentračních táborů. V Kolíně jich bylo tentokráte nasazeno třicet, společně s třemi dozorci. Odstraňování a zneškodňování nevybuchlých bomb bylo ukončeno 20.března večer.
Celkově byly při třetím spojeneckém náletu na Kolín zasaženy následující firmy: VOC, Vozovka, Cikorka, Pražská elektrárna, Kolínská továrna na nástroje, Kolinea, Zálabský mlýn Dr. Radimského, strojírna Rosický, strojírna Pešek, továrna na nábytek Frančík a továrna na kamna Melich. Kromě r0;Zálabskýchr1; velkých firem byly ostatní jmenované firmy poškozeny jen lehce.
Ovšem zcela zničeno zůstalo 85 domů, těžce 5 domů, středně 9 domů a lehce poškozeno bylo 924 domů. Bez střechy nad hlavou zůstalo v tento den 1.266 osob, z nichž většina pocházela ze Zálabí.
Pohled na Kolín, především na jeho pravobřežní část, poskytoval krutý obraz. Z budov a provozů VOC, především z hořících nádrží, se valil hustý černý dým, který dokonale dotvářel kulisu zkázy. Do konce války pak již provoz rafinerie nebyl uveden zpět do provozu.
Zraněno bylo celkem 63 osob, z toho 31 mužů a z nich 16 lehce. Žen bylo zraněno 29, z toho 15 lehce. V neposlední řadě byly také lehce zraněny tři děti.
Zároveň nálet nepřežilo třicetšest osob. Helena Arnožová, Jaroslav Beran, Miroslava, Zdenka a Marie Bičáková, Petr Bičák, František Bláha, Hermína a František Boháčkovi, Václav Hůla, Marie Hunáčková, Růžena Krátká, Růžena a Jiří Krátký, Františka Linhartová, Antonín Moravec, Marie a Václav Najbrtovi, Růžena a Milan Paštikovi, Oldřich Patočka, Anna a Marie Pospíšilovi, Jan a Václav Pospíšil, Kateřina Růžičková, Pavlína Sodomová, Anežka a Leopold Svobodovi, Karel Štolba, Water Tinzel, Alžběta Větrovská, Karel Vrkota, Anna Vrkotová a Antonie Vrtáčková.
Z tohoto počtu bylo pět osob usmrceno mimo kryt, dále byli dva muži náletem zastiženi přímo v Borkách. Jeden muž byl dokonce bombou zasažen přímo v koupelně svého domu.
Kolínští obyvatelé doufali, že tento nálet bude poslední a že další hrůzy, jež s sebou bombardování neslo, již nebudou muset prožívat.
O pár dní později, přesně 25.března, pak přes kolínský, kutnohorský ale i čáslavský okres přelétávaly další bombardovací letecké svazy. Ty však pouze odhodily pár prázdných přídavných nádrží.
1.dubna byl deseti stíhačkami P-51 Mustang na železniční trati mezi Starým Kolínem a Zábořím napaden osobní vlak. Lokomotiva a další čtyři vagóny byly těžce poškozeny. Zároveň byly čtyři cestující vážně zraněni.
Každý doufal a přál si, že tyto oběti budou poslední z letecké války nad kolínským okresem a nad jeho blízkém okolí, neboť americká armáda generála G.Pattona se velmi rychle blížila k naší jižní a západní hranici a sovětská Rudá armáda vstupovala na Moravu. Bohužel toto přání zůstalo nevyslyšeno, což opět brzy poznali kolínští obyvatelé na vlastní kůži.
Čtvrtý spojenecký nálet na Kolín dne 18.4.1945
Dne 18.dubna byl ve 1259 vyhlášen poplachovým zařízením letecký poplach a ve 1308 akutní letecké nebezpečí. Zhruba ve 1315 bylo od jihovýchodu slyšet detonace. To explodovaly bomby odhozené na polích mezi Neškaredicemi, Třebešicemi, Církvicí a Rohozcem v sousedním Kutnohorském okrese.
Ve 1325 byla hlášena pozorovatelem na věži první vlna letadel, která svrhla své bomby na nákladové nádraží. Další vlny pak následovaly ve 1326, 1328, 1343, 1344, 1345 a 1403. Ty svrhovaly bomby jak značkovací a trhavé, tak i několik bomb zápalných. Každý svaz v síle devíti bombardérů byl chráněn stíhačkami, které svými zbraněmi útočily na pozemní cíle.
Tentokráte byl pro změnu nálet směřován na rozdíl od všech předchozích, na levobřežní část Kolína, a to na nákladové nádraží a okolní továrny. Přesto devět bomb dopadlo i na pravý břeh Labe. Tam způsobily škody v továrně na mýdlo r0;Helladar1;, kam dopadlo celkem pět bomb, a v pražské elektrárně. Jinak zde byly způsobeny poměrně malé věcné škody. Jednou bombou byl v severní části zasažen i železniční most, bomba jím však prolétla aniž by způsobila značnější škodu. Most přesto zůstal i nadále průjezdným.
Počet bomb dopadlých na nádraží a okolní továrny dnes již nelze přesně určit. Svrhované tříštivé bomby RDX byly tak jako u předchozích náletů, 250 a 500 kilogramové. Kromě nich byly shazovány i bomby značkovací (kouřové) o váze 40 a 80 kg a dále bomby zápalné (fosforové). Nákladové, stejně tak i seřaďovací nádraží spolu s vozovým parkem a stroji byly zcela zničeno a vyřazeno na delší dobu z provozu, neboť do těchto míst dopadlo přibližně 500 bomb. Po náletu byli dokonce na nákladovém nádraží vyproštěni dva zasypaní dělníci, kteří neutrpěli celkem vážnější zranění.
Továrna akciové společnosti na zpracování draselných louhů Draslovka byla 200 tříštivými bombami zničena zcela a zůstaly z ní pouze rozvaliny. Ihned po dopadu prvních bomb zde vzplál mohutný požár, který vzhledem ke stálým výbuchům zde uskladněného sodíku nebylo možno uhasit. Z tohoto důvodu byly v následujících dnech na požářišti postaveny hasičské hlídky. Západní část Báňské a Hutní společnosti byla také zcela zničena, zatímco tovární objekty východní části byly poškozeny jen lehce, takže tato část po malých opravách mohla pokračovati v práci, na rozdíl od části západní. Celkově dopadlo na Báňskou a hutní 57 trhavých bomb.
Tři bomby si našly cíl ve skladišti firmy Jakl a Štěřík, zatímco vlastní areál utrpěl pouze nepatrné škody .
Těžce zasažena byla i Východočeská elektrárna, kde byla třemi zásahy zcela zničena rozvodna a chladící věž, z celkového počtu pěti dopadnuvších bomb, čímž byla elektrárna na delší dobu vyřazena z provozu. Stejně tak dopadla i zálabská Pražská elektrárna, která byla zasažena jednou bombou přímo do rozvodny a v důsledku toho též vyřazena z provozu. Následkem výpadku obou elektráren bylo město zcela bez elektrického proudu až do 18.hodiny, od kdy bylo zásobováno světelným proudem z hydroelektrárny pod Masarykovým mostem. Motorickým proudem i nadále Kolín zásobován nebyl, čímž nemohla pracovat žádná kolínská továrna nemající vlastní strojovnu. Během výpadku elektrického proudu byly mimo provoz i sirény velkého poplachového zařízení. To znamenalo, že obyvatelstvo nemohlo býti žádným způsobem upozorněno eventuelně na další nebezpečí. Místní vedení požární ochrany mělo sice k dispozici vůz se sirénou, avšak z nedostatku pohonných hmot ho nebylo možno využít.
V těsném sousedství Východočeské elektrárny byl plným zásahem do výpravny těžce poškozen Poštovní úřad 2 (dnes Pošta u nádraží), kde bylo zničeno větší množství balíků k odeslání. Současně byla těžce poškozena i východní strana hlavní poštovní budovy.
Dále byla lehce poškozena továrna na váhy Josef Lešák, továrna na výrobu elektrotechnických součástek Prchal Ericsson (později Tesla), továrna na izolace Isolit, Lihovar a Drožďárna a v neposlední řadě budova kožedělného družstva.
Třemi plnými zásahy byla také zasažena a přerušena silnice Kolín-Jihlava, avšak ještě týž den byla alespoň částečně uvedena do provozu. Stejně tak třemi zásahy byla přerušena silnice Kolín-Starý Kolín.
Podstatně hůře to onoho dne dopadlo s dopravou železniční. Mezi nákladovým a seřaďovacím nádražím byl provoz přerušen úplně, takže vlaky od Pardubic a Německého Brodu jezdily pouze k železničním dílnám. Vlaky od Velkého Oseka a Prahy byly vpouštěny pouze na osobní nádraží. Dopravní železniční spojení s Pardubicemi a Německým Brodem bylo obnoveno na vedlejší koleji 20.dubna a to až od 19.hodiny.
Kromě továrních objektů byly zničeny i obytné domy. Těch nebylo naštěstí tolik jako při předchozím náletu. Zničeny byly pouze byty v Draslovce, ve Východočeské elektrárně, byt domovníka firmy Jakl a Štěřík a služební byty zaměstnanců ČMD na nákladovém nádraží.
Dopadem jedné bomby do zahrady v ulici Písečná byla zničena prádelna jednoho z rodinných domků a okolní domy byly pouze lehce poškozeny. Celkem pak bylo lehce poškozeno asi čtyřicet domů.
Přímým zásahem byl však téměř zničen kostelík Všech svatých pod hroby za Poštovním úřadem u seřaďovacího nádraží. Ze stavby v gotickém stylu z roku 1292 tak zůstaly pouze rozvaliny.
V blízkosti topíren stál na trati Pardubice-Kolín v době náletu německý vojenský transportní vlak, který navzdory dopadajícím bombám zůstal na kolejích nepoškozen. O to hůře se vedlo vojákům, kteří byli vlakem přepravováni. Během náletu opouštěli houfně vlak a prchali do polí směrem k silnici Kolín-Čáslav. Právě do tohoto prostoru dopadlo asi 100 bomb. Dle neověřených informací bylo v zápětí v těchto místech výbuchy usmrceno a zraněno větší množství zde schovávajících se a prchajících vojáků. Po přeletu amerických bombardérů bylo nalezeno patnáct celých mrtvol, které byly po té odvezeny přímo transportním vlakem. Čtyřicetšest zraněných vojáků bylo dopraveno do místních lazaretů. Části roztrhaných těl byly zbývajícími vojáky z transportu pochovány přímo do kráterů a zasypány.
Kromě Kolína si bomby také tentokráte nalezly svůj cíl i mimo město. Celkově dopadlo 51 trhavých bomb do polí v Polepském údolí, z toho devatenáct do katastru obce Hluboký Důl. Zbytek dopadl pak na katastr kolínský. V blízkosti potoka Polepka přitom hledala svůj úkryt během náletů většina zaměstnanců továren v Kolíně IV. Svrženými bombami zde byly dva lidé zasypáni, posléze byly bez větších zranění vyproštěni, a asi osmnáct lidí lehce a těžce zraněno. Po nejnutnějším ošetření byly tyto osoby sanitními auty dopraveny do kolínské nemocnice.
Bez přístřeší zůstalo celkem 29 osob, z toho patnáct mužů a čtrnáct žen. Jednalo se převážně o obyvatele zničených obytných budov patřících napadeným továrnám.
Na hašení vzniklých požárů a odstraňování škod byla opět nasazena Protiletecká stráž Kolína a oddíly Technische Nothilfe. Od Protiletecké stráže byly nasazeny tři družstva požární služby a to od 1330 až do 16.hodiny druhého dne a služba samaritánská. Ta byly nasazena od 1430 do 1630 téhož dne. Z Technische Nothilfe bylo nasazeno 377 mužů z Kolína, 200 mužů z Pardubic, 107 z Kutné Hory a 40 z Českého Brodu. Tito muži byli nasazeni ihned po náletu a to až do 17.hodiny dne 25.dubna 1945.
Kromě výše zmíněných jednotek byly nasazeny ještě hasičské sbory z okruhu patnácti kilometrů. Jednalo se o sbory z Cerhenic, Červených Peček, Kojic, Nové Vsi, Polních Voděrad, Veletova a Velimi. Tyto sbory byly do záchranných akcí nasazovány ihned po svém příjezdu a v akci zůstaly až do 20.hodiny téhož dne, kdy se oheň podařilo lokalizovat.
Při záchranných pracech byly opět zajištěny i nevybuchlé bomby. K jejich odstraňování byly 19.dubna od 9.hodiny již tradičně nasazeni trestanci krajského soudu v Kutné Hoře. Tentokráte bylo do Kolína vysláno devět vězňů se dvěma dozorci. Vedením prací byl pověřen vojenský pyrotechnik Geiseler od Sprengunterkommanda z nedalekých Milovic. Při zneškodňování nevybuchlých bomb byla jedna bomba v Polepském údolí vytažena dokonce až z hloubky 7,5 metrů. Práce byly ukončeny 24.dubna v jedenáct hodin. Celkem byly vykopány a zajištěny čtyři nevybuchlé bomby, které byly uskladněny v bunkru v Borkách.
Tento poslední nálet si vyžádal i další oběti na životech. Onoho dne byli zabiti: František Balán ze Spitovic (okres Pardubice), Marie Cikánová narozená 3.10.1924 bydlící v Bečvárech čp.35, Jaroslav Formánek nar.25.12.1904 z Peček čp.487, Bohumil Ladýř nar.28.11.1917 z Vrbčan čp.133 a Josef Novák nar.10.1.1901 z Kolína bydlící na Královské cestě čp.105.
Zraněno bylo tentokráte celkem 21 osob z toho 14 mužů, z nichž byli zraněni tři těžce a jedenáct lehce. Ze sedmi zraněných žen byly zraněny dvě těžce a pět lehce.
1+1=3 (Bernard Werber)
Jsou skvrny které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky. (Nápis na lístku z čistírny oděvů) B.Hrabal
kousek od nas se taky pekne bombardovalo plzenska skodovka byla dost ponicena deda pamatuje ze za Plzní byla jeste jedna tovarna skoda postavena jen tak na oko z preklyzky nebo tak neco aby zmatla spojenecke bombardery. V blizke vesnice Ceminy kousek od plzne se zritila jedna b 17 ti letci tam maj pomnícek a je tam jeden list ohlé vrtule
606_Druindin 20.11.2018 10:24 čus borci, Cass to tu asi moc nečte, jak ho uvidím na TSku tak mu řeknu, že tu má nějaky veterány.
Nebo se za nim stavte na TSku SVK (www.vwings.net)
Kubrt 20.11.2018 07:56 Zdar, Cassi, co přesně za BoX je třeba pro lítání v dnešní době? Stačí Stalingrad? Možná bych oprášil joy a pedály...Díky...
Razo 20.11.2018 00:01 Jsem to o Davidovi nejdřív vůbec nepobral. Ach jó. 39,život je sviňa.
Razo 19.11.2018 23:51 Teda to koukám, že stránky fungují. Udělali jste mi radost. Je hezké si zavzpomínat.
Kubrt 18.11.2018 17:55 Zdar všem po více než 10-ti letech. Vidím, že naděje na obnovení letky žije? ex 3BAP_Kubrt
v6.00.203 © 2003-2005