Spousta zajímavého infa mimo jiné, ve kterých továrnách byl vyráběn a s jakou výzbrojí.
Dle všeho skutečné značení ilů bylo takové:
Il-2 (typ 1) 1. serie = vybaven dvěma 23mm kanóny MP-6 (Taubina- Baburina)
Il-2 (typ 1) 2. serie = vybaven dvěma 23mm kanóny VYa-23
Il-2 (typ 1) 3. serie = vybaven dvěma 20mm kanóny ŠVAK
Il-2 (typ 1) 4. serie = vybaven dvěma 23mm kanóny SG-23 (Sališčeva-Galkina)
Il-2 (typ 1) 5. serie = vybaven jedním 20mm kanóny ŠVAK
S tím že už od listopadu měli být všechny seriové verze vybaveny kanónem VYa-23, a první šturmovici s kanóny VYa se na frontě ukázali již v srpnu 1941.
Z překladu:
23 listopadu 1940 r . vyšel společný rozkaz NKAP i VVS ¦ 657/0293, podle kterého sStol .Iljušin se zavazuje v 2- x měsíčních termínech vypracovat i stanovit na BŠ- 2 dvě děla MP- 6.
Vzhledem na toho že obrněné bojové letadlo byly potřebné VVS neprodleně, v prosinci 40- ého byly schváleno rozhodnutí (rozkaz a.I.Šachurina ¦ 739 od 14.12.40 r .) o uvedení do chodu v sériové výrobě jedno - místního bojové letadlo Jíl 2 (9 prosinců příkazem z NKAP ¦ 704 všichni nová bitevní letadla, přijaté k sériově výrobě, obdržela naimenovanija z jména jich hlavních konstruktér, včetně BŠ- 2 stalo zvalo se jíl- 2) v podniku ¦ 18 z tipce prošedšego gosispytanija, totiž dvou - místního BŠ- 2 ¦ 2, se následujícím změny: " 1) udělá letadlo odnomestnym, místo dvou - místního; 2) stanoví motor AM- 35A místo AM- 35; 3) stanoví zadní bronestenku tloušťkou 12 mm; 4) místo dvou krylevych kulomet ŠKAS, stanoví v křídle dvě letecky - děla konstrukce Taubina- Baburina (OKB 16) ráže 23 mm MP- 6 (PTB 23) se sdíleným boekomplektom 162 granáty..." Přitom ředitel 18- ého závodu m.B.Šenkman i sStol .Iljušin se zavazuje zajistit začátek sériově výroby jíl- 2 s AM- 35A s 15 února 1941 r . s výrobou do 1 březený - 10 autů, a pouze v 1941 r .1200 bojové letadlo. Kromě toho, osobně sStol .Iljušin musí byl ukončil závodní test nového stroje k 10 ledna 41- ého. V této souvislosti sStol .Iljušin se skupinou hlavních konstruktér vlastního OKB 20 prosince přiletěly do Voronež pro pomoc továrenskou KB.
23 prosinců 1940 r . odborníci NII VVS KA v řádném výkazu o provozu prací z BŠ- 2 ohlásí ve výboru Oborony, že: " ..CKB 57 AM- 38 (BŠ 2 ¦ 1) probíhá závodní test, za kterých budou provedená práce z nastavení pohyblivého stabilizační ploše i ustraneny vadech. ... CKB- 55P AM- 35A (BŠ 2 ¦ 2) chystá se jako vzor sériově výroby. Načaty práce z nastavení křídlatém se strelčatym tvaru, z vynášení motoru, z nastavení pušek Taubina, z adaptaci letadel v jednomístné variantě. Práce zdržuje se kvůli absenci v podniku ¦ 39 pušek Taubina i motoru AM- 35A s redukciej 0,732... "
K tomuto termínu závod ¦ 24 docílilo jasných úspěch v dolaďování motoru AM- 38 také bylo schváleno rozhodnutí o nastavení jeho na jednomístný BŠ- 2 ¦ 2. Už 29 prosinců šéf- pilot OKB V.K.Kokkinaki splnil na novou stroji prvnímu letu.
Nehledě na všichni úsilí OKB i závod - káď, k umístěném termínu ukončí celý komplex zkoušek jíl- 2 AM- 38 (BŠ 2 ¦ 2) přesto se nepodařilo.
Nicméně , příkazu z NKAP od 7 ledna i 14 února 1941 r . jednomístný jíl- 2 AM- 38 zanedbávalo v sériové výrobě současně na čtyř továrnu na letadla ¦¦ 18, 35, 380 i 381 ve variantě se dvěma dělo MP- 6 se zvenevym napájením (z 150 granátů na každou dělo), dvěma kulometu ŠKAS se sdílené boezapasom v 1500 náboj i 8 raketnymi dělo RO- 132.
Přitom, za účelem dodávky vzaimozamenjaemosti agregátů jílu- 2, voronežskij továrna na letadla ¦ 18 bylo opredelený jak "vrcholný" v sériově výstavbě. Totiž továrna na letadla ¦¦ 35, 380 i 381 musí existovalo staví jíl- 2 z edinym výkresu, odchozí jen od závodu ¦ 18, a jakékoliv změny v konstrukci aut i v technologii jejích výrobů razrešalos vykonávají (v plném souladu s příkazem z NKAP ¦ 518 od 02.10.40 r .) pouze s raz - rozhodnutím Narkoma letecky - průmyslu. Ne splnění avšak toho požadavky odborná jak "zločin, které nanáší škodu států i podhrabává obrana země... "
17 ledna 1941 r . příkazem Narkoma letecky - průmyslu ¦147 ředitele všech serijnych závodem se zavazuje vyrábět jednomístný jíl- 2 se dvěma dělo ŠVAK (z 200 granátů na kmen) i se dvěma kulometu ŠKAS (1500 náboj), a 20 ledna OKB S.Stol .Iljušina obdržel zprávu CAGI z vymezení silám vydatnosti děla MP- 6 i brzo - sami děla. Nicméně hlavní konstruktér jíl- 2 ne honí určuje taubinskie děla na svoje bojové letadlo.
Podotýkáme, že odkaz sStol .Iljušina na příliš obrovité sílu vydatnosti děla MP- 6 existovalo na začátku 1941 r . neobosnovannymi. Věc je v tom, že tohoto času ještě ne podstata dost přesné metodiky definice síly vydatnosti pušek na stroji (první vážné práci v tomto směru se objevily ve VVÚ VVS pouze na konci 1942 r .), a letadlem změří její i úplně bylo není možné. OKB avšak byl velmi složitě vyřešit otázku o razmeščenii i obespečenii spolehlivé práci obchodní děla MP- 6 pod křídlo bojové letadlo jíl- 2 (existence obchodu přinucuje staví děla ne v konsolidační půjčce křídlaté, a pod jimi). Kromě toho, sStol .Iljušin, zná jak složitě jde proces dolaďování MP- 6 v sériově výrobě, zřejmě, už chápe, že přijaté Narkomatom vybavení neoprávněně krátké termíny zavádění do výroby ještě "vlhká" děla (hlavně pokud jde o nadežnosti automatice) v konečném důsledku "pohřbí" MP- 6, i poslední přesto složím s výroby. Jako následek jíl- 2 bude třeba opěje dorabatyvat, a tato nanovo ztráta tak dragocennogo času. Hovořit avšak o tom nahlas Iljušin ne rešalsja, protože iniciátor postavení MP- 6 ve velkosériová výrobě bylo nikdo jinačí jak narkom vybavení b.L.Vannikov. Hádat se avšak s posledním v plánech sStol .Iljušina ne byl členem. Odtud i houževnatě přání Iljušina debatuje "usilennuju sílu vydatnosti" děla OKB- 16 jak argument, aby odrazí útok od ji i ne stavět osud vlastního bojové letadlo v závislosti od osudů taubinskoj děla.
Kosvennym potvrzení tomuto je to, že v březnu 41 - ého OKB bez zvláštní vozraženij zjistil na jíl- 2 23- mm dělo VJA- 23 konstrukce a.A.Volkova i sJá.Jarceva (CKB 14 NKV), která, jak objevil se eksperimentalnye práci, provedený ve VVÚ AV VVS KA v říjnu- listopad 43- ého, mělo maximum síly vydatnosti na nazemnom stroji, ani málo ani mnoho, 5500 kg, a v reálných podmínkách postoje letadlem, kde poslední měly možnost zákluz, - od 3000 do 4000 kg... Mezitím, "Ily" s dělem VJA- 23 poctivě si odsluhove vší Otečestvennuju válka bez jakýchkoliv vážných narekanij ze strany leteckého staveb útočí letecky - částí červenou armád.
Jak by to nebylo , ale za odpovídajících "výkladů navrchu" děla MP- 6 (s prodejený na 81 náboj) existoval přesto nastavena na zkušený jíl- 2. Kromě toho , vyzbrojení auta byla usileno cestou postoje 8 raketnych dělo pro strelby reagens granát PC- 132 (poslední mohlo nahrazovalo PC- 82). Boekomplekt dvou krylevych kulomet ŠKAS zůstal prežnim - 750 náboj na každý kulomet.. Dřívější zůstala i náklad pum - 400 kg (v peregruzku 600 kg).
Kromě toho, oproti s BŠ- 2 ¦ 2 s AM- 35, na pušečnom jíl- 2 s AM- 38 existovalo zhotoveny následující změny:
*
za účelem zlepšení výhledu vpřed- dolů z kabin letčika motor AM- 38 bylo skloněné dolů na 175 mm, s odpovídajícím změnou obkresluj nosové části trup letadla, i na 50 mm vzletné sedadlo i lampa pilot;
*
pro zlepšení podélně stability i upravljaemosti letadel na jíl- 2, také jak i na CKB- 57, motor byl navržený vpřed na 50 mm, jsou zvýšeny na 5' šípovitost z před ní hranou konsolidační půjčkou křídlatou i na 3,1% náměstí stabilizační plocha, i peredelana vyrovnání křidélek;
*
namontovaný nový bronekorpus s usilennymi, podle výsledků polygonální zkoušek na ostřelování, zamluvení - tloušťka zadní bronestenki uveličena do 12 mm, verchnie bočních stěn kabiny letčika zhotoveny tloušťkou 8 mm, místo 6 mm, a boční stěny, krycí dolní benzínová nádrž, i boční svislice stěny, chránící olejová nádržka, zhotoveny 6 mm, místo 5 mm;
*
pro strelby z myslivců- pušečnogo i raketnogo vybavení namontované hledí PBP- 16, který umožňuje také plnit bombardování s holím letu;
*
změněno vedení pumovnice- e - dobavleno pnevmatičeskoe upínání hradu průlez;
*
nastavené víc mohutně benzínové čerpadlo BNK- 10;
*
nastavena osobní výfukový taneční krok-trubky motoru;
*
hrdlo, sací vzduch, vy usměrňován v ponožce křídlaté;
*
namístě kabiny leteckého ručička namontovaná dodatečná benzínová nádrž na 155 kg pohonných hmot, v souvislosti s čím společná zásoba pohonných hmot letadlem uveličilsja do 470 kg.
První avšak strelby ve vzduchu z pušek MP- 6 objevilo se celkovou nezpůsobilost vyvinutou v OKB S.Stol .Iljušina pušečnoj postoje pro jíl- 2 - vycházející z děl objímková objímka, ocitá se při strelbe ve vzduchovém proudu, klíní, i střelba prekraščalas. Až po postojích na konsolidační půjčku křídlatá obtekatelej, chránící objímková objímka od leteckého proudění, upevňování klinek posledních při strelbe ve vzduchu prekratilos. Velké avšak z obrysu obtekateli pušek měl i značitelnuju plachty, že silně zhoršuje se aerodynamiku i pohyblivost auta. Kromě toho, boekomplekt z 162 granátů na obě děla bylo přiznání nedostatočnym. Trebovalas obratem dopracování děla MP- 6 pod článková strava. Prozatím však na zkušený jíl- 2 existovalo nastavena dobře upotřebený, ale méně silného 20- mm letecky - děl ŠVAK, i s nimi k 22 února 1941 r . nové bojové letadlo s úspěchem otletal program závodní zkoušce.
Bohužel , děla existovala nastavený namístě vnějších kulomet, že nelze uzná správným. Věc je v tom, že instalování pušek pouze na 10 i 43 cm dále od os střediska tjažesti letadla, v svislé i ve vodorovně plochami, patřičně, čím to jsou lze bylo by zajistit, zjistila děla namístě místních kulomet, přibližně v 1,5 krát, jak ukazuje platební styk, sníží jich bitevní efektivnost při strelbe ve vzduchu. Snížení effektivnosti pušek determinuje hlavně uveličennoj chyba pricelivanija (víc udalennoe rozmístění pušek od čáry pricelivanija) i zvětšení rasseivanija granát při strelbe ve vzduchu (chvění křídlatý tenkrát se projevovalo na kučnosti strelby víc silně i sv.d.). Zřejmě, jen nechvatkoj času lze vysvětlit takovou věc, celkem- to, primitivně techničeskoe rozhodnutí, přijaté v OKB S.Stol .Iljušina při soveršenstvovanii jílu- 2 - instalování pušek namístě vnějších kulomet byl podstatně jednodušší i trebovala minimální dorabotok v konstrukci bojového letadla.
Za v jednom kuse závodní zkoušek jíl- 2 s AM- 38 šéfy- pilot OKB V.K.Kokkinaki byl splněno 43 letu i zjištěno, že letové údaje pancéřová "Ila" s dělem ŠBAK, oproti s CKB- 57, prakticky ne izmenilis i zůstalo na priemlemom pro boevogo aplikaci úrovním. Tak, při vzletnoj látce 5125 kg (váha neuškodí síly 1245 kg) za letu u země bylo docíleno maximální rychlost 422 km/č, a ve výši 2300 m - 446 km/hod . Přitom nejvyšší vzdálenost letu u země s normální nákladem sestavila 600 km při středních rychlostech 357 km/č, a doba stoupání na výšku 5000 m - 10 minut. Délka rozběh - 250 m, a doběh - 260 m při úložných rychlostech -140 km/hod .
Zvětšení nejvyšší rychlosti letu ve výši došly v důsledku víc výkonu na tou výšku, cvičí motor AM- 38, umístěným na jíl- 2, oproti s AM- 38- m, umístěným na CKB- 57- m (1575 l.s, místo 1500l.s), a zmenšování vzdálenost letu zkušeně bojového letadla na krejserskoj rychlosti determinuje víc poletnoj hromadně letadla i uveličennym udelnym spotřebou palivový u nového motoru.
Ovládatelnost i pohyblivost bojové letadlo nemnoho zlepší, ale lhostejno zůstává nedostatočnymi. Existovali vážní nároky i k práci s vrtulovým pohonem skupiny, spojené hlavně s nedovedennostju motoru AM- 38 (špatnými akceleračními schopnostmi, špatným regulováním karburátor i sv.d.).
Mimochodem říci, motor AM- 38 právě tohoto času, totiž v února 1941 r ., nemohlo prošlo 50- hodinovým společným stendovye testem v podniku ¦ 24.
27 února jíl- 2 AM- 38 za ustranenija závad bylo oficiálně peredan ve VVÚ VVS KA pro průchodu státních zkoušek (vedoucím inženýrovi n.SKulikov i zkušební pilot a.K.Dluhů). Poslední začali na následující avšak den i pokračuje do 20 březený 1941 r .
Na stroji existovali nastavena: predusmotrennaja TGT rozhlasová stanice RSI- 3; dvě děla ŠVAK s boezapasom 420 granáty; dva kulometu ŠKAS s boekomplektom 1500 náboj; čtyři vodící pod PC- 132 nebo PC- 82. Náklad pum auta opredeljalas v 400 kg (v peregruzku - 600 kg).
Gosispytanija se objevil, že při poletnom váha 5310 kg s vnitřní pod - těžké pum (400 kg) bez reagens granát maximální rychlost u země sestavila 419 km/hod . Při venkovní podveske dvou FAB- 250 nebo čtyř PC- 82 maximální rychlost bojové letadlo snižuje u země na 43 km/č i 36 km/ č v tom i v přítelem případech, a ve výši 2500 m- na 35 km/č i 27 km/č patřičně.
Ovládatelnost i pohyblivost auta značně zlepší. Svislá rychlost se zvýšila do 10,3 m/s Za jedna vertikální zatáčka bojové letadlo nabírá 300 m výšek. Vzlétnutí i posazení stalo víc snadnými, se zastoporennym koncovým kolem letadlo na doběh vedlo sebe stále.
Letce otmečali, že změna postoje motoru i zdvih sedadla letčika obespečili docela priemlemye výhled i pohodlí zaměření letadla příletu na cíl při strelbe i bombometanii s holí letu. Přitom se stanoví, že změna centrovki letadla na 2% (29,5%, místo 31,5%) ne zlepší podélně stabilitu- letadla.Při všech možných provozních centrování obrněný "jíl" při poli ' s brošovanou tkaninou rukojetí byl statičeski neustojčiv, i když překopová chodba i putevaja stabilita existovala docela dobrými.
Technická vzdálenost u země, docílena na gosispytanijach na rychlosti 0,9 nejvyšší sestavilo pouze 508 km, že na 84 km bylo méně, než u BŠ- 2 (618 km). Zmenšování vzdálenost letu byla vyvoláno se zvýšila spotřebou palivový u motoru AM- 38, ve srovnání s AM- 35, i poletnym hmotností (s 4725 kg do 5310 kg), takže instalování dodatečně benzínová nádrž na 155 kg problém uveličenija vzdálenost letu bojového letadla ne rozhodla.
Státní komise v svém zaključitelnom aktu od 16 dubna 1941 r . z testováním jednomu - místního jílu- 2 podotknula, že: " ..letadlo jíl- 2 s AM- 38, oproti s BŠ- 2, nehledě na větší váhu, stalo víc rychlostní i manevrennym, zejména na vrcholně malou výšku... Z vybavení i roků - ale- technickým údajům docela nese zodpovědnost požadavkům, predjavljaemym k aeroplánu poli boja... "
Ve vězení Goskomissija se zavazuje 39- j továrna na letadla společně, se závodem ¦ 24 dovedou s vrtulovým pohonem skupinu pokud jde o másle- i benzosistemy, a závod ¦ 24 - zrychluje práci z dolaďování motoru AM- 38 pokud jde o zvyšování termínů jeho služeb, zlepšení priemistosti i sniženiju udelnych spotřeb palivových, a poté motor předloží na speciální roků test ve VVÚ VVS KA.
Současně s organizací krupnoserijnogo výroby jíl- 2 příkazem a.I.Šachurina ¦ 748 od 17.12.40 r . (v provedení předpisy vlády od 15.12.40 r .) bylo vytvořeno pět výrobních výběhů z výrobě bronekorpusov pro nového bojové letadlo: z- d jim. Ordžonikidze (r .Podolsk), Ižorskij z- d (r .Leningrad), z- d ¦ 264 (r .Stalingrad), z- d Drobilnorazmolnogo zařízení (r .Vyksa), z- d "komunard" (r .Zaporože).
Ke dni zanedbáváš v sériové výrobě jíl- 2, totiž k 15 února 1941 r ., jen podolskij závod byl moci uspořádá výrobu bronekorpusov pro nového bojové letadlo, vyrobí k tomuto dnju 5 krytem. Přitom zavodčane vypočítáváš k 22 února dosáhnout rozhraní 1 bronekorpus za den, a k 22 březnům - 4 pouzder za den .
Jelikož vystružování výroby letadla jílu- 2 na továrnu na letadla NKAP probíhal současně s gosudarstvennymi testováním, tomu procesu zavedení v sérii šlo nedostatečně. Nailučšich výsledek docílil voronežskij 18- j továrna na letadla jim. K.E. Vorošilova. Na konci února 1941 r . v provozech závodu se začaly montáž prvních serijnych bojové letadlo jíl- 2, a 1 březený čelního auta došlého na závodní roků - ale- zkušební stanici. K seredine březnům byla vybudovaný druhý sériový "jíl".
Zajímavé je označí, že za účelem seřizování výrobního procesu montáži letadlem v nedostatku v podniku bronekorpusov, místní umelcy vyrobí z kotelnogo žlázy precizní kopii bronekorpusa jíl- 2 i potom splnilo montáž prvního maketa bojové letadlo.
Ráno 10 březený (za deset dnů do skončení státních zkoušek zkušeně jílu- 2) vrcholný sériový "jíl" pod taktovkou nadřízený LIS závodu m- ra K.K.Rykova ušel v svém prvním zkušebním letu - dva kruh nad letiště s vypuščennymi podvozkem. Přes několik hodin K.K.Rykov splnil další let, nyní už s vyzdobeným podvozkem.
První sériový jíl- 2 bylo ozbrojovalo dvěma očkovaným 23- mm děly MP- 6, a druhý "jíl" - dvěma dělem VJA- 23. Oba dva typu pušek měli pásové podávání i boezapas z 150 granátů na každou dělo. Na třetí sériově stroji určujeme dvě děla ŠVAK, na četvertoj - dva 23- mm děl Sališčeva- Galkina SG- 23 (CKB 14 NKV) i počínaje 5. auta -jen děla ŠVAK (z 210 granátů na kmen).
Kromě toho , ve všech serijnych "Ilach" zachovává dva kulometu ŠKAS (1500 náboj) i sílí raketnoe vyzbrojení - 8 RO- 132 (nebo RO- 82). Náklad pum v sérii zůstal dřívější - 400 kg (v peregruzku - 600 kg).
Oproti se zkušený aeroplánem, zažili státní i závodní test, na serijnych jíl- 2 instalovalo štítek lucernové kabiny letčika z průhlednou rezervami typu k- 4 (místům organickému sklu) tloušťkou 64 mm, a na pohyblivé části lucernové - organické sklo i kovová boční stěna. Přitom boční čelní skla pohyblivé části hýbe, že poskytují možnost začínat zámek lucernový zvenku. Průhlednou rezervy instalovaly také i za hlavou letčika, protože kryt kabiny serijnych "Ilov" stal uzavíral se krátkým průzračné obtekatelem, místo ne průhledného. Hrubá hmotnost bronedetalej sestavila 780 kg.
V takovém stavu, prakticky bez zvláštní změn, jednomístný jíl- 2 výrobů do skončení vlastního sériově výroby.
Změny hlavně existovaly spojen s odstraněním některých konstruktivní závad bojové letadlo, zlepšení jednotlivých jeho hlavního i agregátů, soveršenstvovanija palubního zařízení, usilenija zamluvení i vybavení, a také změn, spojených s adaptací výrobního procesu k míst prostředím výrobům i sv.d.
S 5 z 21 června 1941 r . ve VVÚ VVS zažil státní funkční zkoušku sériový jíl- 2 (ved . ¦182402) s dělem ŠVAK stavby závodu ¦ 18 (vedoucí inženýr n.SKulikov, vedoucí zkušební pilot a.K. Dluhů, dáno 23 letu se sdílené na v létě 16 hodin). Oproti se zkušený "Ilom", rychlost sériově jíl- 2 u země i ve výši 2500 m při poletnom váze 5336 kg stala nemnoho výši - 423 km/č i 451 km/č patřičně, a délka rozběh i doběh umenšilis do 410 e 360 m patřičně. Doba stoupání na výšku 5000 m uveličilos do 10,6 min .
U většiny serijnych aut, speciálním obrazem ne gotovivšichsja ke kontrolní gosudarstvennym testováním, letovým údajům existoval nemnoho sniženy. Vzletnyj váha dosahuje do 5750- 5873 kg, maximální rychlosti u země ne prevyšali 372- 382 km/č, a na bilanční výšku 2500 m - 391- 412 km/ č. Nanejvýš rychlost u země mohla dosahovala - 419 km/hod .
Mimo to , letové údaje jíl- 2 ve značné míře zaviseli i od verze venkovní podveski pum i reagensem granát, ale en bloc existoval docela dostatečné pro boevogo aplikaci bojové letadlo.
Počínaje 21 březený 1941 r . v Noginske v NIP AV VVS KA prováděl srovnávací roků test prvních serijnych jíl- 2, vooružennych 23- mm aviapuškami VJA- 23 i MP- 6, imevšich pásové podávání.
V důsledku vážných konstruktivní chyb jak sami pušek, tak jak jich pušečnych zařízení na bojové letadlo roků test zatáhne do maja 1941 r . Obě děla roků test proběhl dostatečně, ne objevil se zvláštního preimuščestv přítele před přítelem. Základní data pušek také existovala prakticky stejná. Goskomissiej diskutoval pouze usilennaja odraz při strelbe z děl MP- 6. Byl dokonce sdelana pokus definovat snahy vydatnosti obě pušek, ale byla marně. Stížností avšak u letčikov o léta na uveličennuju sílu vydatnosti kterýkoliv z pušek při strelbe ve vzduchu nebyly.
Uváženě všichni za i proti, Goskomissija rekomendovala dělo VJA- 23 k postavení na vyzbrojení VVS KA, jak víc současnou i progresivní. Věc je v tom, že k tomuto termínu reputace taubinskoj děla byla už pořádně "podmočena". Osvojení MP- 6 v sériově výrobě závodu NKV šlo sotva spolehlivost (například, v protivootskočnom mechanismu automatika) i kvalita serijnych pušek neexistovala nikam ne vhodny. Za v jednom kuse sériově výroby voennoj priemkoj ne byly schváleno ani jedné děl MP- 6... V této souvislosti na začátku maja na poradě u jednatele CK VKP( r .M.Malenkova v ostře formě projednával se otázku o vážném dopracování všech předtím vypuščennych pušek MP- 6 pokud jde o jich nadežnosti i technologičnosti. V důsledku MP- 6 bylo odstraněné se sériově výroby, a příkazem a.I.Šachurina ¦ 462 od 21.05.41 r . Nadřízený 10- ého Hlavních správ NKAP B.N.Tarasovič se zavazuje od listopadu 41 - ého zajistit výrobu všech jíl- 2 se dvěma dělo VJA- 23 s boezapasom z 150 granátů na dělo: srpen -25, září - 50, říjen - 100 aut i od listopadu - všichni letadla.
Existovali prekraščeny a vše práci z nastavení na sériový jíl- 2 23- mm aviapušek Sališčeva- Galkina SG- 23 (CKB 14 NKV), vzhledem na ne dobrých výsledek polygonální zkoušek posledních letadlem LaGG- z, svědectví v NIP AV VVS během 23- 26.04.41 r .
První avšak vzlet letčikov útočí aviapolkov na bitevní použití odhalí úroveň vážných závad i chyb nového bojové letadlo jíl- 2, ostře snižuje, není - li sbírka na není, jeho bitevní hodnoty jak letadla pole boja.
Děla ŠVAK při strelbe ve vzduchu poskytuje souvislé průtahy z titulu nedovedennosti pnevmatičeskoj systému perezarjadki pušek, strž obruby i příčných utržení nábojnice v nábojové komoře. I prozatím zbrojíř plukovní ne dopátráš se do důvodu odmítnutí, ŠVAKi "pachtí se mertvym náklad". Kdypak nařezává křižák v mechanismu perezarjaženija i dal hojně mazadlo nábojnice, práce pušek vstoupila v normu. Definitivně všichni vady vybavení existovalo izžity značně později.
Mimo to , na jíl- 2 prvních serij chybělo bronevaja ochranu navrchu hlavy pilot, motoru i zadní benzínová nádrž, jelikož při vytvoření letadla se předpokládala, že potře - jedla nepřátele nebudou moci efektivně atakovyvat bojové letadlo navrchu, v důsledku jištění prvního vlastními istrebiteljami, nicméně války vneslo příbuzné korektiv - je třeba ničitel záštity bojové letadlo ne získávaným, v důsledku čeho neslo - zda ztráty od potře-posvěcený oleje ljuftvaffe.
Zásoba paliva letadlem byla přiznání nedostatočnym i ne zabezpečují požadovaný poloměr akční, zejména z cílům v taktičeskoj hloubce nepřátele - motopechotnym i tankovými kolony i letiště.
Nabírání jíl- 2 prvních serij benzin zajišťoval přes jednu nástavců, že ne nechává využije všichni možnosti avtobenzozapravščika BZ- 38. Celkové nabírání letadla trvala kolem 25 minut. Taková věc drahný čas nabírání bylo úplně nedopustimym vzhledem na ne soupravy cisterny na benzín v aviapolkach i ostře snižuje boegotovnost posledních, zejména při výrobě opakovacím boevych vzletu.
Intenzivní vykořisťování jíl- 2 s polních letištěm, spokojeně chabě podgotovlennych v inženýrovi poměru i s nerovnym nanáší základní nátěr, odhalí nedostatočnuju pevnost skladyvajuščichsja příčka podvozek bojové letadlo, že reducibilní k častému poškození aeroplánů, a někdy i ke katastrofě.
Na jíl- 2 prvních serij bylo namontované jen jeden elektrosbrasyvatel (ESBR 3p), který nechává uskutečňuje jak vypouštění letecká puma, tak jak start reagens granát. Nicméně v boevych podmínkách včas zaútočení cíle u letčika, zpravidel , ne berou času na perestanovku elektrosbrasyvatelja z jednoho vzhledu zbraně na druhý. Proto stroevye letce pomocí ESBR- 3p vyráběnou start PC, a letecká puma odhazovací pomocí nouzově bombosbrasyvatelja najednou, že, přirozeně, ostře snižuje efektivnost bombardování. Samozřejmě, letecká puma lze bylo by shazovat i pomocí ESBR- Zp, ale jen na druhém západ, a tato protivorečilo taktika boevogo aplikace jíl- 2 v té periodě.
Špatná kvalita sklejki před něj bronestekla i zabryzgivanie jeho máslem, vyplývá z pouzdra vrtule i snášky kolenčatogo násep motoru, reducibilní k tomu, že letce jíl- 2 nemohlo při uceleně střílet i bombardovat.
Podstatným nedostatkom, značně snižuji bojeschopnost letecky - částí, imevšich na vooruženii bojové letadlo jíl- 2, objevilo se nedostatek reziny gusmatik na kolech podvozek letadla. Rezinovye kamery ke les podvozek jíl- 2 v důsledku zaščemlenija mezi kopyto vyderživali jen 30- 40 ze sádka na polní letiště, a poté přichází v nepoužitelnosti. Kromě toho, velmi častý existovali případy houser rezinovych pokryšek i kamer ke les podvozek "Ila" během vyřízení bojové letadlo boevych zadání. Letec avšak, ne zná v komoře kterého kola podvozek stáhni vzduch, ne mohl s jistotou vyvracet prudkou zatáčku auta na posazení. V důsledku auto boří. Někdy posazení končí katastrofu. Notabene, nedostatek se zásobuje rezinovych pokryšek i kamer ke les podvozek jíl- 2 na skladech i v částech reducibilní k nepozvolitelnym ve vojenském času prostojí docela boesposobnych aeroplánů.
Bezrazdelnoe nadvláda ve vzduchu potře-posvěcený olej nepřátele, nedostatku zadní ohňové body letadlem jíl- 2, a také špatná organizace záštity vlastními istrebiteljami, v kombinaci s nedostatečné taktičeskoj i roků podkladem letčikov i špatný skupinový sletannosti, reducibilní k čuvstvitelnym ztrátě aut i leteckého staveb.
Co se týče effektivnosti poraženija nemeckoj bronetechniki pušečnym vybavením, to velmi rychle zjistilo se, že zaútočení nemeckich snadných (Pz.II AusfF,Pz.38(t)AusfC) i srednich (pz.iv Ausf D, Pz.III Ausf G i StuG III Ausf E - útočné nářadí) tankové bojové letadlo jíl- 2, vooružennych dělo ŠVAK, podél sloupu úplně neeffektivny vzhledem na toho, že čelní rezerva nemeckich tankový měla tloušťku 25- 50 mm i granát děla ŠVAK ne odbíjí.
Polygonální test děla ŠVAK při strelbe z trofeje německým tank, provedený v červnu- červenec 1942 r . v NIP AV VVS KA podle příkazem velitel VVS KA ¦ 46 od 27.05.42 r . objevili se, že granát BZ- 20 děl ŠVAK může probije rezervy z chromomolibdenovoj staly se zvýšeným (do 0,41%) obsahem uhlík tloušťkou do 15 mm (tanků Pz.II Ausf F, Pz.38(t) Ausf S, BTR Sd Kfz 250) při rozích vstreči blízký k normále s vzdáleností maximálně 250- 300 m. Při otklonenii od těchto podmínek střelby z děl ŠVAK předstupuje neefektivní. Tak, při zvyšování rozích vstreči granát s rezervami výše 40' získávaným souvislý odraz dokonce na obvodu rezerv tloušťkou 6- 8 mm. Například, z 19 zásahů, došlých při střelbě z tou děl ze Sd Kfz 250 (výška přístupu 400 m, úhel klouzání 30¦, distance objev palby 400 m), mělo 6 průběžná trhlina v bortu (tloušťka rezervy 8 mm), 4 - v střeše kapotě motoru (tloušťka rezervy 6 mm), 3 odraz i 6 zásah ve vodící části. Popadanija avšak ve vodící části suščestvennych poraženij bronetechnike, zpravidla, ne nanášejí.
Při strelbe ze snadným tanku (výška přístupu 100 m, úhel klouzání 5- 10', distance objev palby 400 m) z 15 zásahů 3 zásah přišel v palubní části (tloušťka rezervy 15 mm) s jedním zastrevaniem klínem srdcovkami, jedním odrazem i jedním probitiem rezervami, že říká o predelnych možnostech granátu BZ- 20, 7 zásah ve vodící části, a zbývající 5 granát, se dostal v střeše zvonice tankový (2 granát v zvonici tank Pz.38(t) Ausf S i 3 granát - v Pz.II Ausf F, tloušťka rezervy 10 mm), dalo odraz. Mimo to, nutno respektuje, že větší část nástavný rám palety těchto tanků, v dolejší jejích částech, uzavřou váleček, kola, gusenicej i jinými součástmi žádanými částmi, proto čistá palubní rezerva (tloušťkou 15 mm) činí maluju náměstí.
Při strelbe avšak z prostředním Němci - komu tank Pz.III Ausf G v těchto avšak podmínkách všemi 24 zásazích vůbec nebyl podlaha - učeně ani jednoho probitija rezervy.
V závěrům z testováním se stanoví, že střelba s letadly jílu- 2 z pušek ŠVAK z německým snadným i prostředním tankem úplně neeffektivna: "letadla jíl- 2, vooružennye dělo ŠVAK, z tanku využije neúčinně, a lepší využije jich na 5- 10 km v týlu z pechote i pohonných hmotu, zabezpečuje tank".
Objevení na frontu od srpna 41 - ého bojových letadel jíl- 2 s dělem VJA- 23 ráže 23 mm i když zvýší en bloc bitevní efektivnost útočí letecky - částí, ale ne natolik silně, jak toho chotelos by - rezultativnost očkovaný "Ilov" proti bronetechniki vermachta zůstává ne vysokou.
Polygonální test objevil se, že při strelbe z pušek VJA- 23 bronebojno- zapalovač granát BZ- 23 s letadly jílu- 2 pod rohy plánování do 30¦ (výšek přístupu 100- 600 m) možná porážka snadných nemeckich tankový typu Pz.II Ausf F i Pz.38(t) Ausf S při zásahu granát v bortu i zadní části tank s vzdáleností 300- 400 m, protože tloušťka rezervy v těchto místech 15 mm. Porážka střecha zvonice těchto tanků (tloušťka rezervy 10 mm) s takové avšak vzdáleností také možná, ale při rozích střemhlavém letu víc 40¦.
Z 53 zásahů v tomto tanku, došlých při vypolnenii 15 samo - letech- vzlet, jenom v 16 případech byl podlaha - učeně průběžný dírkovaný (30% od čísel se dostalo v tanku granát) rezervy, v 10 případech existovaly polučeny jamku v rezervách i odrazu, zbývajícím zásahu přišel ve vodící části. Popadanija avšak BZ- 23 ve vodící části tank závad mu ne nanáší. Přitom všichni 16 průběžná trhlina v rezervách tankových přišla na zaútočení o úhel plánování 5- 10¦ (výška přístupu 100 m, distance objev palby 300- 400 m).
Porážka rezervy tank Pz.38(t) Ausf E s usilennym zamluvením (čelo pouzdra i zvonice -do 50 mm, a bort pouzdra nad žádaný částečně i bort zvonice - do 30 mm) při týchž podmínkách zaútočení byla možným jen potrat žádané části tank, kde určuje rezervu tloušťkou 15 mm. Nicméně zásah v čistých rezervách tou části tank byl málo - pravděpodobným, jelikož velké náměstí krytý váleček, kola i housenka.
Lobovaja rezerva všech nemeckich snadných tanková, obsahující tloušťka 25- 50 mm, při strelbe z děl VJA- 23 granát BZ- 23 při útoku ze vzduchu s jílem- 2 ne odbíjí.
Co se týče srednich nemeckich tankový typu Pz.lV Ausf D, Pz.III Ausf G i StuG III Ausf e s tloušťkou palubními rezervami 30 mm, čelní - 50 mm, nadmotornoj rezervy - 15- 18 mm i střecha zvonice - 10- 17 mm, vstojů tohoto času na vooruženii vermachta, tu jich rezervu při strelbe s letadly jílu- 2 granát BZ- 23 děl VJA- 23 ne napadá ani z jednoho na správní rady zaútočení.
Z 62 zásahů v nemeckie středním tanku (Pz.III Ausf G i StuG III Ausf E), došlých při polygonální střelbě ze vzduchu, byl jen jeden průběžný dírkovaný (v rezervách tloušťkou 10 mm), jeden zastrevanie klín srdcovky, 27 zásah ve vodící části, ne nánosu suščestvennych závad tank, zbývající zásah granát dal nebo jamku, nebo odraz.
Analýza výsledek polygonální strelb ukazuje, že stále porážka srednich nemeckich tankový možno bylo zajistila (střechu zvonice Pz.III Ausf G i nadmotornaja část tank pz.iv Ausf D s tloušťkou rezervami 10 mm) jen se střemhlavým letem pod rohy víc 40¦ s vzdáleností 300- 400 m. Nicméně pilotáž bojové letadlo jíl- 2 na těchto režimech bylo velmi složitým, a pravděpodobnost zásah v zranitelných částech tankových, pro nízké jich plochy, byly přesto malý.
Jinými slovy , bojové letadlo jíl- 2, vyzbrojené dělo VJA- 23, mohlo poráželo jen snadným německým tank, ale i toto při útoku posledních zezadu nebo z boku pod rohy plánování do 30'. Zaútočení avšak aeroplánem jíl- 2 kochá se Němce - koho tank zepředu jak s plánováním, tak jak s holí letu byl úplně neeffektivna, a srednich nemeckich tankový - také i za útoku zezadu.
Podle názoru letčikov- ispytatelej NIP AV VVS KA nej vhodná i efektivní střelba s letadly jílu- 2 z pušek VJA- 23 z německým tanku, z hlediska orientirovki, manevrirovanija, času nachoždenija na boevom kurs, přesnosti strelby i sv.d., patřila střelba s plánováním o úhel 25- 30¦ při výšce instalaci v plánování 500- 700 m i rychlosti instalaci 240- 220 km/ č (výška závěrům - 200- 150 m). Rychlost klouzání jeden - místního jíl- 2 při těchto rohy uveličivalas nepatrně - pouze na 9- 11 m/s, že přístupu posunování pro zaměření z hledí i tras. Plný čas zaútočení cíle (odstranění boční skolženija při zatáčce přílet na cíl, míření i vedení palby z pušek) tenkrát byly docela dostatečné i kolebalos od 6 do 9 sek, že nechává letčiku udělat dva- tři pricelnye fronty z výpočtu , že na odstranění boční skolženija bojové letadlo při zatáčce přílet na cíl nutno věnuje kolem 1,5 2 sek, na míření i opravení zaměření mezi očeredjami chce také 1,5 2 sek, a délka fronty nepřevyšuje 1 sek (vedení palby z pušek VJA víc 1- 2 sek reducibilní k podstatně narušeniju zaměření i k ostře zvyšování rasseivanija granátu, totiž k sniženiju přesnostem strelby), vzdálenosti základy pricelivanija z tanku činí 600- 800 m, a minimální distance objev palby - kolem 300- 400m.
Podle výsledek strelb ze vzduchu s letadly jílu- 2 z německým tanku odborníky NIP AV VVS KA existoval určeny i optimální, podle jejich názoru , způsoby zaútočení tanková i motomechanizirovannych kolona. Nailučšie výsledky obdržely při útoku sloupu zezadu podél nebo z boku při rozích plánování 30' s výšin 500- 700 m, vzdálenost základy pricelivanija cca 800 m, a řízení palby - do 200- 300 m, míření vyráběnou ze zvlášť tanku nebo automobilu ze sestavy sloupu. Zaútočení mělo bylo provádělo v neskolkich západu. Přičemž v prvním západ úder nanáší z hlavě sloupu zpočátku strelboj RSa- e (vzdáleností spouštění - 600- 700 m), a potom strelboj z pušek. V pozdějších západu odhazovací letecká puma i velsja oheň z kulometu i pušek.
Ataku aeroplánem jíl- 2 dlouze nebronirovannoj cílů letce NIP AV rekomendovali vykonává s holím letu, obstrelivaja cíle zpočátku z PC s vzdáleností 600- 700 m, a potom z kulometu i pušek s vzdáleností 400- 600 m. Bombardování tenkrát nutno bylo uskutečňovalo v pozdějších západu, odhazovací pum seriej s výšin 100- 200 m, primenjaja zapalovač okamžitě postup.
Přičemž při útoku takových cílech skupina z 4- 6 aeroplánů jíl- 2 pro víc efektivního poraženija cíle nabízelo jedné částečně aeroplánů útočit cíl s holím letu, obstrelivaja její z PC i myslivců- pušečnogo vybavení i odhazovací pum s vzryvatelem AV- 1 sériově (zpomalování vzryvatelej 22 sek), a jiné částečně bojové letadlo, sleduje za první s ne velkým intervalem, vykonává napadá s plánováním s výšin 500- 700 m, vedja oheň reagens granát z pušek i kulometu i osuščestvljaja bombardování na závěr z plánování (zapalovač okamžitě postup).
Ataku aeroplány jílem- 2 skoplenij pechoty i autodoprava nejlépe vykonává s holím letu i s plánováním o úhel 5- 10¦ s výšin 100- 200 m s následuje západ na bombardování na závěr ze střemhlavého letu.
Z krátce cílů, jak pancéřová, tak jak nebronirovannoj, a také z točečnym cílům (zvláštního tanku, automobilu i sv.d.) napadá aeroplány jílem- 2 nutno bylo vykonávalo jen se střemhlavým letem pod rohy 25- 30' s výšin 500- 700 m.
Platební styk, založený na výsledek polygonální zkoušek i analýza boev, ukazuje, že letec s dobré roků i myslivců podkladem, osuščestvljaja na jíl- 2 zalpovyj start 4 PC- 82 s vzdáleností 300 m o úhel plánování 30', docela mohlo v boevych podmínkách zasáhnout střední německý tank typu Pz.III Ausf J s pravděpodobností 0,08, a při salvě z 8 PC- 82 - s pravděpodobností cca 0,25. Splnění avšak jednotlivé nebo párový spouštěcí PC- 82 s vzdáleností 600- 700 m, jak to je rekomendovalos NIP AV, mohl zajistil pravděpodobnost poraženija tank v týchž podmínkách pouze v 6- 7 raz menšuju.
Využití avšak dvojí vybavení bojové letadlo v jednom západ ne nechává s nejvyšší efektivností využít druhý fakturovaný vzhled zbraně, jelikož přesnost pricelivanija tenkrát podstatně snižuje. Skutečně, při strelbe, například, RSami se střemhlavým letem o úhel 30' (výška 600 m) bod pricelivanija nutno vynáší vpřed od cílů na 10 m, kdežto při strelbe z kulometu ŠKAS -na 35m, z pušek VJA - na 13m, i z pušek ŠVAK -na 40m. Totiž pro současného použití těchto druhů zbraní nutno míří současně v různých bodech, že prakticky není možné.
Vstup popravok v míření za strelby z prvního vzhledu zbraní v principu byl možná, ale pro přesné strelby z druhého vzhledu zbraní trebovalas nejlepší myslivců příprava letčika. Vyhodnocení, založený na výsledek polygonální zkoušek vlivu stupně podgotovlennosti letčikov na přesnost strelby, ukazují, že efektivnost strelby z druhého vzhledu zbraní snižuje asi o 20- 70% (podle typu zbraně).
Analýza boevych možností palubního vybavení jíl- 2 ukazuje, že víc správným bylo by atakovyvat krátký cíl (pancéřová nebo nebronirovannuju) minimálně ve třech západ s plánováním pod rohy 25- 30' s výšin 500- 700 m, primenjaja v každém západu jen jeden vzhled vybavení. Například, v prvním západ uskutečňuje se start PC najednou z 4- x granátů s vzdáleností 300- 400 m, potom, ve druhém západ, výstupní z plánování se provádí vypouštění leteckou pumu, a počínaje třetího západ cíl ostřeluje pušečno- kulomet světel s vzdáleností maximálně 300- 400 m. Zaútočení dlouze cíle docela mohly by dělat se i s holím letu, jak to jsou rekomendovali odborníci NIP AV, ale určitě s raz - praktickým použitím každého vzhledu vybavením jíl- 2 při vzdálenosti zalpovogo spouštění PC i základy kulomet - ale- pušečnoj strelby maximálně 400 m.
A proto , základním prostředkem poraženija bronetankovoj techniky nepřátele v té periodě patřily leteckou pumu. Přitom nejlepší výsledky nabývají při použití trhavá letecká puma typu FAB- 100.
Skutečně, při utržení FAB- 100 dálkový 1- 5 marnotratník tank tříšť odbíjí rezervy srednich nemeckich tankový typu Pz.IVAusfD, Pz.III Ausf G i StuG III Ausf E tloušťkou do 30 mm i, kromě toho, od výbušných vln boří zaklepočnye i svarových švy tankové. Oskoločnye avšak letecká puma typu A0- 25s i A0- 25m, a také trhavý typu FAB- 50, FAB- 50m zajišťovalo porážku jen snadných nemeckich tankový typu Pz.38(t) Ausf S i Pz.II Ausf F s probitiem tříšť palubními rezervami tloušťkou 15- 20 mm při utržení v bezprostřední blízkosti (0,5 1 m) respektive při přímému zásahu.
Nicméně přednost 100- kg trhavá letecká puma, realizovyvalos pouze za podmínky jich shazování s výšin neméně 300- 500 m se vzryvateljami okamžitě postup typu APUV, že protivorečilo taktika boevogo aplikace jíl- 2 v té periodě. Použití avšak FAB- 100 s holí letu bylo možná pouze s použitím vzryvatelja zpomaleně postupem, že silně snižuje efektivnost poraženija se pohybující cílů (motopechota, tank, automobily i sv.d.), protože za doba zpomalení vzryvatelja (22 sek) poslední uspevali odjede na značně vzdálenost od prostoru padenija pum. Mimo to, při úderu o půdu pum rikošetirovali i přerušení v dálce od cílů.
První avšak dny boevogo aplikace jíl- 2 odhalí i seriózní chybu v osnaščenii letadlech hledí pro bombometanija. Zjistilo se, že vzhledem ke které vzniklé taktice činů jíl- 2 využívá umístěným na bojové letadlo hledí PBP- 1b pro bombometanija ve vodorovném poli (nebo na plánování do 5¦ na výšku víc 25 m bylo není možné (pro omezení pole zraku kapoty motoru), a při menšich výšce jeho použití komplikuje prostředím pilotáži letadla (tenkrát, všichni pozornost letčika byla směřovaná hlaveň na nabljudenii za zemlej). Proto letce útočit aviapolkov byly nuceny uskutečňovat vypouštění leteckou pumu z vyderžke času, že byla rovnající se skoro nepricelnomu bombometaniju. Mimo to, PBP- 1b, stanovený v kabině letčika před bronekozyrkom, silně mesh výhledem před ní polusfery, a sám letec při pohybu často přízvučný hlavou o hledí, že dost často reducibilní k vážným traumě, a během nucený ze sádka - i k smertelnym výsledku.
Z tímto důvodům na většinu aeroplánů jíl- 2 v stroevych částech z naléhání leteckého staveb hledí PBP- 16 demontuje, a střelba z myslivců- pušečnogo vybavení vyráběnou z kulometu nebo pušečnoj tratě (zpočátku poskytuje kulomet trať a už potom objevuje oheň z pušek).
Za účelem zvýšení efektivnosti pumový úderů jíl- 2 s vodorovně letu v NIP AV VVS KA v červenci 1941 r . bylo provedené dimenzování úhlové pricelivanija i sdelana odborné rozměřování bronekozyrka i kapota letadla jílu- 2, zvyšuje přesnost pricelivanija při bombometanii s vodorovně letu s výšin 50, 100, 200 i 300m.
Už 6 srpen 1941 r . všichni test existoval ukončený i 24 srpen Načalnikom GU VVS byl schválena instrukce z bombometaniju s vodorovně letu z takové značky.
Nicméně tito pricelnye metki nemohli plně splnit požadavkům bojovnou situaci, protože, jednak, ony byly přesto nedostatečně výhodnými v použití, a zase - ne zajišťovaly požadovanou přesnostmi bombometanija.
Výsledky bombometanija s jílem- 2 v polygonální podmínkách s vodorovně letu z nanesennym značky na bronekozyrke letčika i kapotu motoru při jednotlivě shazování letecké pumě i seriej z 4- x pum typu FAB- 50 při rychlostech letu 330- 360 km/č objevilo se, že pravděpodobnost zásah jedné letecké pumy v oblasti 20ch100 m s výškami 50 m průměrně rovná 0,035 i 0,08 pro jednotlivě i sériově bombometanija patřičně. Při zvyšování výškách bombometanija do 200 m pravděpodobností zásah jedné pum v takou avšak oblasti umenšalas do 0,023 i 0,043 patřičně.
V reálných avšak boevych podmínkách přesnost bombometanija podobný způsobem byla značně hůře, protože cíle na bojiště (tank, ognevye body i sv.d.) existovali rassredotočeny na značně plochy, zpravidla, dobře maskovaný i, v důsledku toho, těžko zjišťujeme ze vzduchu.
Na základě z manévry boevogo zkušenosti prvního dob války pružné vedení GŠ VVS KA v rámcovém dimenzování - ach norem boevych možností bojového letadla jíl- 2 při postupu z tanku v boevych cca na bojiště se stanové, že pro poraženija jednoho snadného tank typu Pz.II nebo Pz.38(t) nutno posílá oblečení v 4- 5 aeroplánů jíl- 2, a pro poraženija jednoho prostředně tank typu Pz.IV, Pz.III nebo StuG III trebovalos už 12- 15 "iljušinych"...
Od srpna 1941 r . pro zvýšení efektivnosti bombošturmovych úderů jíl- 2 v útočí letecky - částech stalo praktikuje závěr bicí skupiny bojové letadlo vůdce (zpravidla, Su- 2, Pe- 2 nebo ničitel), roků vpředu podstatně vyšší navádí jim skupinám. Obnaruživ cíl, vůdce označuje její střemhlavý let nebo odhazovací pum (někdy ampule AŽ- 2 s ognesmesju "KS", z přerušení kterých zaměřilo bojové letadlo. Ze signálu vůdce jíl- 2 dělalo "čističku" i, navolený výšku, odhazovací leteckou pumu i obstrelivali cíl z PC, a potom objevuje oheň z myslivců- pušečnogo vybavení. Kromě na řízení skupiny bojové letadlo přílet na cíl, přední představitelé ještě i otvlekali pozornost nepřátele od bicích skupin, povyšuje tímto efektivnost činů poslední.
Jenom se nesmíte bát, říkat klidně nahlas, co se vám u nás líbí.
Autor
RE: Il-2 šturmovik (letadlo ne hra), vše kolem něj.
606_Druindin 20.11.2018 10:24 čus borci, Cass to tu asi moc nečte, jak ho uvidím na TSku tak mu řeknu, že tu má nějaky veterány.
Nebo se za nim stavte na TSku SVK (www.vwings.net)
Kubrt 20.11.2018 07:56 Zdar, Cassi, co přesně za BoX je třeba pro lítání v dnešní době? Stačí Stalingrad? Možná bych oprášil joy a pedály...Díky...
Razo 20.11.2018 00:01 Jsem to o Davidovi nejdřív vůbec nepobral. Ach jó. 39,život je sviňa.
Razo 19.11.2018 23:51 Teda to koukám, že stránky fungují. Udělali jste mi radost. Je hezké si zavzpomínat.
Kubrt 18.11.2018 17:55 Zdar všem po více než 10-ti letech. Vidím, že naděje na obnovení letky žije? ex 3BAP_Kubrt
r .M.Malenkova v ostře formě projednával se otázku o vážném dopracování všech předtím vypuščennych pušek MP- 6 pokud jde o jich nadežnosti i technologičnosti. V důsledku MP- 6 bylo odstraněné se sériově výroby, a příkazem a.I.Šachurina ¦ 462 od 21.05.41 r . Nadřízený 10- ého Hlavních správ NKAP B.N.Tarasovič se zavazuje od listopadu 41 - ého zajistit výrobu všech jíl- 2 se dvěma dělo VJA- 23 s boezapasom z 150 granátů na dělo: srpen -25, září - 50, říjen - 100 aut i od listopadu - všichni letadla.
na výšku víc 25 m bylo není možné (pro omezení pole zraku kapoty motoru), a při menšich výšce jeho použití komplikuje prostředím pilotáži letadla (tenkrát, všichni pozornost letčika byla směřovaná hlaveň na nabljudenii za zemlej). Proto letce útočit aviapolkov byly nuceny uskutečňovat vypouštění leteckou pumu z vyderžke času, že byla rovnající se skoro nepricelnomu bombometaniju. Mimo to, PBP- 1b, stanovený v kabině letčika před bronekozyrkom, silně mesh výhledem před ní polusfery, a sám letec při pohybu často přízvučný hlavou o hledí, že dost často reducibilní k vážným traumě, a během nucený ze sádka - i k smertelnym výsledku.
Tak teď eště někdo kdo to přeloží do češtiny (no budu skromnej, i slovenčina postačí) 
v6.00.203 © 2003-2005