V tomto vláknu naleznete kroniku letky 3.BAP psanou jejími piloty. Příběhy, které si zde můžete přečíst jsou inspirovány "skutečnými" zážitky jejich autorů při létání společných virtuálních misí s pokusem o zasazení do historických reálií Velké vlastenecké války. Přejeme vám příjemnou zábavu při jejich pročítání ...
Naše třetí smíšená divize byla na rychlo přemístěna k Západnímu frontu, kde se fašistická vojska snaží probít k naší matičce Moskvě.
Nákladáky vyložili naše dva prořídlé pluky 3.IAP a 3.BAP na polním letišti nedaleko města Medyn. Jelikož naše jednotka navštívila behěm přesunu veřejný dům (plný našich veselých kolchoznic), dojelo na letiště jenom 6 pilotů (zbytek mužstva se léči na Gorkího středisku pohlavních chorob v Moskvě). Bohužel na letišti bylo zatím jen asi desítka strojů typu lagg-3. Naše dva pluky si je rozdělili a já jakožto nejvyšší hodnost z našeho pluku jsem nařídil mechanikům aby je ihned vybavili raketama, co jsme si vezli na korbě náklaďáku k 24 výročí VŘSR (co se dá dělat, oslavíme svátek prací). Sotva jsme hodili baťohy do zemljanek, už přiběhli velitel naší divize a řval všichni do letadel, naše tanky 43. armády. mají u Medynu problémy. ychle jsme se dohodl s piloty 3.IAPu že nás budou krýt zatímco mi budem ničit nepřátelskou techniku.
Hned co odstartovala trojice letadel 3.IAPu (Messík,Igor,Ondura), se dali do pohybu i stroje 3.BAPu (Glum, Plooskie, já). Nebyl čas na seřazování, takže jsem ihned zamířil k cíli a jen trochu ubral plyn, aby mě Glum s Plooskiím mohli dohnat. Proletěli jsme kolem Medynského letiště, které obsadil nepřítel a již se tam pevně zahnízdil. Asi 3 km na západ od letiště jsem uviděl naše tanky, které jsou pod palbou německé artilérie a jejich tanků. Z chodu jsem nařídil útok na fašistické tanky, ze zadní polosféry. Bohužel naše explozivní rakety neměli takovou průbojnost aby mohli vážně škodit těmto skvělím československým tankům, které fašisté zabavili. Fašisté měli v tomto úseku nasazenou elitní eskadru hrdlořezů, plnou velkých es ze západní fronty. Ještě než skoničili naše útoky na nepřátelské tanky, již jsem byl upozorněň naším doprovodem že je na místě německé letectvo. Rychle nařizuji poslední útok na kamp a odhození zbylých raket a ústup na sever, kde se 3.BAP může zase seřadit a vrhnout se na ty vrahy naší vlasti. Glum zařve střílejí po mně, rychle se otáčím a opravdu vidím, přes dvacet nepřátelllských stíhaček, jak se směle pouští do boje se šesticí naších laggů v nevýhodné pozici. Glum se naštěstí rychle dostal ze zaměřovače stodevítky a již začíná náš BAP i IAP útočit stakovou statečností na nepřítele, který se nestačil ani pořádně vzpamatovat že nás jeho útok nezaskočil a už musel do obrany.
Během útoků pozorujeme velkou formaci fašistických bombardérů jak nás ve velké výšce přelítávají a míří nad Medyn. Nedělal jsem si obavy, protože na dMedynem již číhala sousední letka na skvělích letadlech YAK-1 a vskutku ačkoliv se bombardérům podařilo odhodit bomby, vyšlo je to draze, přes deset posádek to zaplatilo životy. Náš boj pokračoval, ale díky velké přesile protivníka, jsem ztratili našeho věrného druha z 3.IAPu Igora, který mi ještě minutu předtím zachránil život. Jeho letadlo (omylem nasedl do letadla 3.BAPu, které bylo vybaveno raketama) se zarylo do země a německý stíhač, který se na něj vrhnul ze zálohy, s úsměvem ve tváři odlétával. Ale já jsem v té chvíli byl už pod jeho letadlem a němce opojen svým zbabělím činem si mě ani nevšiml. Zvednu čumák zamířím, ano je to on ta bestie neslavně proslulej velitel německé elitní eskadry 1.stCL, vystřelím, déšť střel zasáhl jeho letadlo, ale bohužel měl německý pilot štěstí a kule nazasáhli žádné důležité místo jeoh stroje, ale i tak se nepustil dále do boje a zamířil se svým číslem na západ. Glum poškodil letadlo dalšího fašistického esa Bluela, jeho letoun později spadl za frontou na německým území. I Plooskí si vedl statečně a mnohému němci způsobil šrámy na jeho letadle. Ondura měl problém s letadlem a musel se vrátit na základnu, naštěstí bez vážnějších koplikacích.
Nad našim letištěm jsme byly napadeni deseti nepřátelskými stíhači, kteří se nás natolik báli, že raději útočili z velké dálky a když zjistili že to na nás neplatí, zase zmizeli. Tak jsme včetně velitele 3.IAPu Messíka štastně přistáli. Náš křest ohněm na bojišti u Moskvy už máme za sebou.
Ihned jak k nám dorazí náš velitel Dudo (který teď hlídá převoz zásob našeho šnapsu), požádám o dodání průbojných raket typu BRS-82 a 132.
Nestihol som si ani poriadne vybaliť svoje veci v zemlianke pilotov na letisku pri Medyne, kde som bol ešte po nedokončenom výcviku na bitevného pilota narýchlo prevelený, keď zazneli sirény a môj veliteľ ma už hnal do pripraveného Laggu3. Cieľ : hliadkovať nad Medynou, kde je hlásený nálet veľkého zväzu fašistických bombardérov. To bol pre mňa šok. Lagg bol síce vyzbrojený RS-82, ale nie ako som sa mylne domnieval, na ničenie pozemnej techniky fašistických hôrd, ale aby som ich použil pri útokoch na He111. Ak sa k nemu vôbec dostanem. Vo výškach nad 3000 m som ešte vôbec nelietal, nieto ešte viedol regulárny boj so skúsenými pilotmi vierolomného vraha, ktorý ničí našu matičku Rus.
Vzlet prebehol vcelku plynulo, držal som sa svojho vedúceho ako kliešť, ale tie RS mi lietadlo zjavne spomaľovali. Vo svojom rozrušení som aj zabudol prepínať bohatosť zmesi paliva, na čo ma môj vedúci našťastie včas upozornil. Bez kontaktu sme sa vyškriabali do výšky 5000m, keď to zrazu začalo. Nemci istotne vyslali stíhaciu skupinu, s cieľom vyčistiť priestor nad Medynou. Okrem svojho vedúceho, som s našich nevidel nikoho, keď som v slúchadlách zrazu začul súčasne dve správy, naša útočná skupina útočiaca na pozemné ciele, má prvé straty ale čo so mnou zamávalo viac, bolo hlásenie môjho vedúceho:" tri kontakty na 11-12 hod, stíhači sú tu", Zastihli ma ešte stále v stúpaní s minimálnou rýchlosťou a tie podvesené RSy boli ako kameň. To nebol dobrý začiatok. Zrazu jeden z nich urobil takých 700m nado mnou prudký obrat a s prebytkom rýchlosti padal za môj chvost ako kameň. Tak-tak, že som sa mu stihol vyhnúť. Myslím, že tú rýchlosť využil na znovu získanie stratenej výškovej prevahy. Môj veliteľ mi nariadil okamžitý ústup k letisku, kde som sa mal pred následnými útokmi ukryť pod ochranu nášho flaku. Tie RS už asi nepoužijem, rýchlo som sa ich zbavil a už tu bolo spásne letisko. Dúfam, že ma za to nepostavia pred vojenský súd. Jeden s tých diablov sa rozhodol nás sledovať až do palebnej prehrady našich AAA. Rýchly obrat vľavo a pred sebou vidím dve bojujúce stíhačky. O opäť sa prejavila moja absolútna neskúsenosť z boja. Beriem do zameriavača druhého v domnení, že ide o bf, ktoré prenasleduje môjho vedúceho a stískam na krátku dobu spúšte odpalu všetkých zbraní. No zbohom, našťastie som sa dobre netrafil, pretože v slúchadlách počujem veliteľov výkrik: "Bugsi, nestrieľaj, to som ja". Keď pristaneme, asi ma čakajú riadny poťahovačky. Budem sa musieť naučiť rozoznávať stopovky. Nemec nám samozrejme ušiel. Rozkaz veliteľa opäť zniem: " Stúpať smerom na Medynu". Už sú tam formácie HE111, ktoré sa nerušené premávajú vo výške takých 4000m. A majú aj doprovod. Snažím sa v stúpaní dohnať svojho vedúceho, ktorý sa stáča po mojej ľavej strane prenasledovaný osamoteným bf. Točím za nimi, ale nemecký pilot ma už asi spozoroval, po krátkej dávke na vedúceho ho púšťa a točí ku mňa. A vtedy som vyprodukoval svoju poslednú chybu v tejto akcii. Pokračujem v klesaní, umožňujem Nemcovi sa za mňa zavesiť a v rozčúlení zabudnem sledovať rýchlosť. Zrazu rana, a odlieta mi ľavé krídielko, v kratkom čase ho nasleduje aj pravé. Asi ma dostal, lenže keď som si konečne všimol rýchlomer, príčina , prečo ma opustili krídelka bola jasná. Prekročil som rýchlosť kedy sa začína rozpadať konštrukcia Laggu. Dôsledok nedostatočného stíhacieho výcviku na našich vynikajúcich stíhacích strojoch. Pri tejto smole a hlúpych chybách som mal však nakoniec šťastie. Lietadlo sa síce postavilo na ľavé krídlo, ale stále letelo. Hlásim veliteľovi ťažké poškodenie lietadla a žiadam o povolenie vyskočiť. Najskôr si však upresňujeme moju polohu, či by som náhodou nedopadol za línie nepriateľa, uvoľňujem popruhy, kryt kabíny ide akosi stuha. Chytá sa ma panika, ale nakoniec povolí, prúd ľadového vzduchu mi udrie do tváre a už sa hojdám pod spásonosným dáždnikom padáku, ktorý sa našťastie otvoril.
Dopad bol síce tvrdý ale som celý. A pripravený opäť usadnúť za knipel bojového lietadlo a svojou krvou odčiniť potupu spôsobenú mojím nerozvážnym konaním. Len dúfam, že budem môcť zúžitkovať svoj výcvik bitevného pilota. Získavať skúsenosti stíhacieho pilota v boji s ostrieľaným protivníkom nie je najšťastnejší spôsob výcviku. Skôr či neskôr to odskáčem. Ešte že sa môžem spoľahnúť na svojho vedúceho.
Pln nadšení z posledního projevu našeho politruka u UO jsem se těšil na uvítání u své nové kombinované letky 3.IAP/BAP. Bohužel jsem neměl štěstí a neměli pro mne žádné volné letadlo, takže mě čekalo nepříjemné trmácení se vlakem. Ale co, pro dobro matky vlasti je potřeba snést daleko větší odpírání a oběti. Já jsem naštěstí naživu na rozdíl od statisíců našich lidí a ani neúpím pod nacistickým jhem v okupovaných oblastech naší krásné země. Po týdnu cestování jsem se konečně dočkal a vystoupil na zastávce, která byla poblíž mojí budoucí jednotky. Akorát mi bylo divné, že kromě mne vystoupilo jen pár vesničanů z přilehlé obce.
Na nádraží jsem se pozeptal na cestu a bylo mi řečeno, že to je asi půldne cesty odsud a směr mi byl naznačen mávnutím ruky. Tak jsem se raději zeptal jestli mě tam nemůže někdo odvést. Prej ať to zkusím někde ve vesnici, ale v zimě prej neradi lidi opouštěj vesnici.
Ve vesnici jsem chodil od domu k domu, ale lidé i přesto, že jsem se snažil je přesvědčovat o svém odhodlání zastavit nacistické ďábly, reagovali přinejmenším odmítavě. U jednoho domu na mě poštvali psa. Nakonec jsem uspěl v nejnuznějším stavení ale stálo mě to hodinky po dědečkovi. Tak jsem se vydal na cestu na koňském spřežení, které táhlo jakési sáně. Každých zhruba 10 min. jsme zapadli a já musel tlačit. Nakonec po době, která mě přišla nekonečná teda dotrmáceli až něčemu, co asi bylo letiště. Moc toho , ale vidět nebylo. Vše bylo pod velkou vrstvou sněhu. Strážný na nás zařval"stůj nebo střelím" a asi pro jistotu vystřelil. Kulka kolem mne prolétla počítám tak ve vzdálenosti jednoho metru. Okamžitě jsme se i z vozkou klidili z vozu. Skočil jsem z vozu na břicho a zapadl jsem aspoň půl metru do sněhu a vše mi zmizelo ze zorného pole. Nic než bílo všude kolem. Pak jsem slyšel ještě jeden výstřel a bolestný výkřik. Ještě s plnými ústy sněhu jsem se snažil křičet, že jsem sovětský letec a chci se hlásit u jednotky. Převalil jsem se na záda a položil ruce dozadu za hlavu a křičel, že jsem sovětský voják neustále dokola. Nakonec mi někdo odpověděl, ať teda vstanu a držím ruce nad hlavou.
Uviděl jsem 2 strážné, jak na mne míří puškami a nebohého vozku ležícího v tratolišti krve ve sněhu opodál. Zkontrolovali mi papíry a ukázali mi kam se mám jít hlásit. Poprosil jsem strážného jestli si mohu vzít něco od mrtvého vozky, ale řekli mi ať nepokouším osud a hnali mě pryč(sakra hodinky po dědečkovi jsou fuč), a navíc s doporučením, že až se mě někdo zeptá na toho chlápka co mě přivezl, tak ať řeknu, že neuposlechl příkazů a musel být zastřelen. Nikdo se mě na něj později nezeptal.
Tak jsem se stále v šoku z toho, co jsem viděl dopotácel k příslušné budově. Konečně jsem se dočkal, teď mě čeká kamarádské prostředí mojí jednotky. S velikým očekáváním jsem vstoupil a první co jsem slyšel bylo. Kterej blbcl sem zase leze. Zavři dělej. Ty idiote to ses nemoch oklepat venku. Ted tady bude sajrajt. Co sem lezeš?
Chvíli jsem jen tak stál a snažil se přivyknout tmě, hutnému smradu, hluku a okouzlení z krásného uvítání. Když jsem se aklimatizoval, tak jsem se snažil najít někoho komu nahlásit svůj příchod. Nikdo si mě však nevšímal, všichni se za pomoci stakanů vodky vesele bavili. Bylo tady cca 10 osob, pravděpodobně letců, podle toho, že každý měl na sobě alespoň nějakou část výstroje. Jeden tam ležel jen tak v povlíkačkách a hlasitě chrápal. Zahlásil co nejhlasitěji, abych přeřval randál, jen tak do prostoru: Mladšij seržant Razo hlásí příchod k jednotce.
Všichni ztichli a chvíli na mě koukali, jak na strašidlo. Pak jeden řekl "to je ale blbec" a zábava okolo pokračovala dál. Také jsem nechápal proč se kolem válí samá mrkev. Tak jsem se odpotácel do volnějšího rohu a tam se složil. Naštěstí za chvíli ke mě přišel asi jedinný střízlivý člověk v místnosti. Ani jsem si ho předtím nevšiml. Představil se jako mladšij seržant Glum. Ujal se mě a provedl mě vším potřebným a ukázal mi, kde budu bydlet apod.. Řekl mi, "dobře se vyspi zítra jdeme do akce" a odporoučel se. Tak jsem sebou flákl na kavalec a usnul.
Pokračování příště....
Doplním hlašení
Ráno u nás přistali tři nové stroje až ze spojených států, no samozřejmě že naši hoši z toho měli radost, protože nám k tomu dodali ještě na dvou náklaďácích bomby. Glum s Razem(taky staronová posila) si řekli že se s nima proletí a schodí na němce "pozdrav od Moskvy". Raději jsem požádal Onduru od 3.IAPu, aby je hlídal. No a náš BAP dostal přímo z výcvikové jednotky nového pilota Bugse. Tak jsem si řekl že se kouknu co umí a vezmu laggy a budem dělal hlídku nad Medynem. Jelikož jsme včera ztratili jednoho lagga a plooskího lagg je ještě v opravě, tak jsem nechal Bugse ať si vezme mého lagga a já si pujčil lagga od Ondury, kterému mechanikové závadu v přístrojích už opravili (zbylé dva laggy 3.BAPu jsem nechal pro jistotu na základně kdyby byly potřeba k nasazení na pozemní cíle). Ráno jsem dostal informaci od velitele 3SADu že po včerejším debaklu německé eskadry, posílá fašistické velení do našeho sektoru další neméně elitní stíhací eskadru. Jak uvedl Bugs, krátce před vzletem nastal poplach, protože se fašisté znovu chystali bombardovat Medyn. Stroje byly nachystány a tak jsem řekl Bugsovi že ty rakety prostě místo pozemních cílů použije na bombry. Nad cílem už čekala tahle "nová" fašistická" eskadra a proti naším dvou laggům nasadila hned přes 10 stíhačů. Dal jsem rozkaz Bugsovi k ústupu k našemu letišti, kde jsem hodlal dostat němce do flaku. Podařilo se hned dva němci šli za náma až dolu k letišti, jeden byl sestřelen naší přesnou palbou z letiště, ale druhý se mě držel jako klíště a začal mi dělat z letadla cedník. Naštěstí né dlouho, flak a mé manévry ho donutili k útěku a já jsem jej následně vážně poškodil, ale bohužel tu se stala ta nemilá věc že se Bugs z nedostatku zkušeností sekl. Ač jsem byl raněn do ruky (naštěstí nic vážného jen škrábnutí), hodlal jsem znovu letět na Medyn a pomstít se na fašistických vetřelcích. Bombardéry svůj náklad už odhodili, ale i tak jsem dal příkaz k jejich pronásledování. Jejich krytí dělalo už jen 5 stíhačů, ale i tak nás donutili opět se stáhnout. Bohužel Bugs poškodil stroj natolik že musel vyskočit. Teď má rozhovor s politrukem pluku, bohužel si všiml že střílel na můj stroj a nejspíš taky musí vysvětlit proč opustil letadlo a proč jej opustil tak blízko u fronty. No snad to dobře dopadne.
Jinak nás po návratu čekala strašná zpráva, Glum byl sestřelen nepřátelským flakem. No snad jej brzo pomstí jeho bratr (glum), který se již brzy bude po našem boku bít s fašisty.
Tma a zima ... hrabu se z pelechu a nadávám že chlapci zase zapoměli přiložit. Nu co, vzhledem k tomu, jak bylo zase včera "veselo" se to nedá nikomu vyčítat ... Za malým okýnkem naší zemljanky začíná svítat, zapaluju petrolejku a zkoumám teploměr. Chvilku trvá, než najdu sloupeček rtuti - krčí se u čísla -30° až úplně dole ... Seberu v rohu něco dřeva a snažím se zapálit kamínka a trošku se zahřát, ale moc se nedaří ani jedno ani druhé. Zakopávám o flašku vodky - vida, jěště tam troška zbyla ... dám si vydatný lok a zbytek stříknu na hromádku dřeva v kamínkách, teď už to snad chytne ... škrtám znova zápalkou a hážu ji do otevřených dvířek ... ozve se rána jako z děla, horní plotýnka kamínek vyletí snad metr do vzduchu a z hrozným rachotem padá zpět - zemljanka se plní kouřem , sazema a nadávkama nyní již bývalých spáčů ... Raději si rychle natáhnu další kabát a vycházím ven. Na stojánce již pilně pracují mechanici na naší pýše - včera k nám tovární piloti přeletěli 3 zbrusu nové IL dvojky - konečně jsme se dočkali! Náš bitevní pluk je po hrozných ztrátách ze začátku války nucen létat na všem, co je zrovna k dispozici, a bitevničit na stíhacích strojích není žádný med. Dnes to ale bude jiné, dnes zase budeme moct fašistům ukázat, co umí Šturmoviky ! Pomalu procházím kolem stojánky - právě odjíždí cisterna, mechanici na křídle jednoho Iljušina zavírají kryty zásobníků - včeličky už jsou připraveny. Další mechanik zapaluje dřevo v barelu pod motorem krajního Šturma. Doufám, že ho nenapadne použít stejného urychlovače jako mě ... "Brý ráno seržante" ozve se za mnou, otočím se a vidím Raza a Onduru z našeho pluku. Zdravím je a jdeme spolu k velitelskému stanovišti ... rychle dovnitř - je tady docela teplo. V nízké místnosti jsou u vysílačky důstojníci z 313.IAP, se kterým sdílíme letiště a vzrušeně debatují o dnešních úkolech ... nejdříve to vypadá, že poletíme na Kondrovo, potom spíše Polotňanyj Zavod ... sedíme s Razem a Ondurou v koutě a posloucháme jejich dohady - připadá mi, že to trvá hrozně dlouho a soudruzi mi připadají docele zmatení. Už aby tady byli naši pevní a rozhodní velitelé ... bohužel velitel našeho BAP Dudo je stále nezvěstný i s plukovními zásobami vodky a velitel stíhačů letěl včera do Naro-Fominsku na velitelství divize, dnes tedy přijímáme rozkazy od velitelů 313ky ...
Konečně padá rozhodnutí - letíme na Kondrovo. Z našeho BAP poletí 3 piloti - já, Razo a Ondura. Velitelem náletu jsem určen já, velkou radost nemám, necítím se příliš zkušený, ale úkol přijímám ...
Podle zpráv průzkumu zde má být sousředění fašistické mechanizované divize. Spěchám na stojánku a obejdu letoun - rychlá kontrola řídících ploch, nahlédnu pod křídlo na stabilizátory raket, už se stalo, že se při dopravě ohnuly a to potom toho moc netrefíš ... dnes je všechno vpořádku. U křídla už čeká můj mechanik s připraveným padákem, natáhnu si ho a šplhám do kabiny. Motor párkrát škytne, ale bez problémů naskočí ... roluju na konec dráhy, společně s Razem a Ondurou. Stíhači jsou už připravení před námi - START ...
Po vzletu nabírám kurz přímo na jih, Ondura s Razem se připojují a ve formaci míříme vstříc nepříteli. Rádiem se domlouvám se stíhacím doprovodem - měli nás doprovázet 3 stíhači, ale letí s námi jediný. Až po přistání se dozvídám, že další dva měli nehodu při startu. Letíme nad zamrzlou řekou až na jih pod Kondrovo ... všude je neskutečný klid. Otáčíme na sever, Kondrovo máme přímo před sebou. Ověřuji situaci u doprovodu, nepotvrzuje žádný vzdušný kontakt. Vyhlížím cíle, ale žádné soustředění mechanizované techniky nevidím, zato nádraží je doslova nacpáno vagóny ... rychle se řadíme "do vláčku" a spouštíme se na cíl. Prolétám nad vagóny, střílím ze všech zbraní a posílám jim v pozdrav dvě salvy raket. Po zteči vybírám a točím pravou zatáčku - rozhlížím se po vzdušném nepříteli, ale nic nevidím. Koutkem oka zahlédnu nad nádražím Ondurův IL odhazující svůj náklad pum - vše okolo něj vybuchuje, vypadá to vskutku impozantně. Teprve teď se začíná ozývat nepřátelský flak, východně od nádraží střílí "dvacítka", objevují se i obláčky "osmaosumdesátek". Dotáčím na tu dvacítku - její trasírky se míhají kolem kabiny ... vypouštím salvu raket a střílím z kanónů - netrefil jsem. Vybírám a směruju znovu k nádraží - všechno hoří, připadá mi, že tam nezůstal kámen na kameni ... znova celé nádraží pokropím ze všech zbraní a přidám dalí salvu raket - nemířenou, v kouři nejsou žádné cíle vidět. Opět vybírám a vydávám rozkaz - "Kurs 0° - jedeme domů !" Formace našich ILů se úplně rozpadla - Razův letoun vidím daleko vepředu, Ondura je naopak dále za mnou. Zrovna v okamžiku kdy přemýšlím, kde jsou asi všichni stíhači nepřítele se ve sluchátkách ozve vzrušený Ondurův hlas "je tu Befko, jsem pod palbou ...". "Razo, točíme zpět, pomoct Ondurovi" křičím do vysílačky a točím pravou zpět ... Vidím Ondurův letoun a nad ním fašistu stoupajícího po zteči. Je daleko, nemám šanci ho zasáhnout. Ondura hlásí poškozenou výškovku, letoun je ale letuschopný. Hledám nepřátelského stíhače, ale jak se objevil, tak zase zmizel ... není po něm ani památky. Otáčíme se znovu na sever a přelétáme linii fronty. Ondura zvažuje přistání v poškozeném stroji, ale dávám mu rozkaz vyskočit. Škoda nového Šturmovika, větší škoda by ale byla mladého nadějného letce ... S Razem přelétáme Medyn a otáčíme na naše letiště. Při přiblížení k němu vidím vysoko nad námi střelbu a o chvilku později i sevřené formace letounů - Štuky ! Chvěje se mi ruka na kniplu a bojuji s přáním vystoupat k nepříteli a dát mu okusit sílu našich kanónů ... ne - příliš velké riziko, vidím chlapce s 313ky jak bojují se stíhacím doprovodem Junkersů - tohle by asi nedopadlo dobře ... dělám okruh a přistávám. Vyklízím dráhu a roluji na pojížděčku. Vypínám motor, pozoruji boj nad sebou a Razovo bezchybné přistání. Trošku mi zatrne, když uvidím proti Razovu ILovi přistávat poškozenou P-40 z 313ky ... všechno ale dobře dopadlo. Spokojen vylézám z kabiny a jdu k Razovu letounu. Dobrý boj soudruhu ... přišli jsme sice o jeden Iljušin, ale všichni jsme přežili (snad si Ondura při seskoku neublížil a nejde v hlubokém sněhu cestu k letišti) a navíc jsme nepříteli způsobili nemalé škody. Kéž by byl každý den takový ..
Včera ráno nějakej blbec vyhodil kamna do luftu v naší zemljance a v těch sazích jsem ani nevěděl kdo to byl. Tak jsem tam všechny seřval, samozřejmě se nikdo nepřiznal, no tak jsem si pujčil od mechaniků pár plechu a měl sem ten den o zábavu postaráno. Zima jako v morně a ještě mi někdo v noci ukradl flašku s čistým líhem, kterej jsem si půjčil u zdravotníků, když jsem tam byl na prohlídce stou rukou co mi bugs pohmoždil. No aspoň nám dorazili první tři ilové, no ale samozřejmě všichni ostatní skupiny mají už ily s Vjačkovým laufem a my dostanem ještě se švakama a ve skladu žádnej Vja kanón nemáme. Plooskíí s Razem si chtěli proletět, ale já byl zabranej do těch kamen tak jsem dovolil Ondurovi z 3.IAPu aby si vzal mého ila (aspoň už nebude mít řeči že jsem mu toho jeho lagga nechal tak obouchat od němců).
Odpoledne přijel k nám přímo z Gorkího střediska pohlavních chorob Plavoo, prej že se má u nás doléčit, oni se ho raději lékaři zbavili, protože jim nakazil půlku ženského personálu. Aspoň na ten mantchaft už nemusím řvát sám. Ilové se vátili na základnu a když jsem se ptal Plooskího kde je můj il s Ondurou, tak prej ho napadlo hejno fašistů a že musel skákat. Už jsem chtěl zuřit, ale v tom přilétla další dvojice staronovejch ilů z týlu, tak jsem si jednoho zabral a běda jestli ho bude chtít někdo půjčit. Dnes ráno nás čekal hned nálet s ilama, znovu na to město Kondrovo, kam se včera podíval Plooskií s Razem, že prej je tam toho ještě hodně.
Bratr gluma včera v noci přijel na základnu, tak mu Plavo dovolil letět místo Raza. Plavoo a Plooskií si vzali směs VAP (to je pekelnej nářez) a já s Glumem po šesti stovkách. Kluci z IAPu nás měli hlídat. Na cíl jsme se dostali v pořádku, kluci s VAPama to tam zprasili do základu a naše bomby už jen dodělávali zbytek nádraží. Po odhozu jsme zamířili na sever, ale už se tu objevilo fašistické letectvo a začalo na nás padat. Ale dokázali jsme je odehnat a Plavoo jednoho tak poškodil, že jistě musel pak někde nouzově sedat. Přiletěli jsme k Medynskému letišti, ale najednou koukáme že tam jsou nějaký dvoumotoráky, zprvu se domnívám že jde o naše bombry, ale pak už vidím žlutej konec křídel a kříže. rStodesítkyr0;, kluci do nich. A hned se vrhám na nejbližší, moje švaky zasahují letadlo, ale to si z toho moc nedělá. Stodesítka utíká na severozápad a já jí s Plooskiím pronásleduji, doháním a dlouhou slalvou ze švaků, posílám do pekel. Ale jeho střelec mě zase škrábnul do ruky těsně pod zranění co mi udělal předevčírem Bugs. Plavoo dostal taky od stodesítky zásah do chladiče, ale stodesina si to dlouho neužila a spadla nedaleko letiště. Přistáváme, naštěstí poškození ilů není moc vážné a snad všechny čtyři ily se budou moc účastnit náletu odpoledne co chystáme znovu na Kondrovo.
Druhý den ráno:
Přišlo mi, že jsem sotva usnul a už mě někdo budil. Ani jsem nezaregistroval, kdo to byl. Zkusil jsem se postavit a ouha. To včerejší trmácení na mě zanechalo pozůstatek v podobě ztuhlého a namoženého svalstva, které se nechtělo za žádnou cenu rozhýbat, navíc v boudě, kde jsem byl ubytován bylo snad -40 stupňů celsia. Prostě paráda. Do sedu jsem se dostával asi 10 minut. No a půl hodinky už jsem byl aspoň schopen stát a začít chodit.
No a to mám dnes letět svůj první bojový let. Začal se mi ozývat žaludek, že by prý něco do něj taky mohlo spadnout. No jó, vždyť já včera vlastně ani nic nejedl. Odhodlával jsem se, že se konečně tedy dám do pohybu a půjdu se poohlídnout po nějakým kusu žvance, když ke mě vrazil Glum a řekl pojď stěhuješ se k nám do zemljanky a dělej k snídani je konina. Nevím kde to ty kuchaři schrastili. Maso to je vzácnost, tak mákni.
Tak jsem teda zkusil máknout, ale moc mi to teda nešlo. Gluma se mě zželelo. Se slovy "Dej to sem, ty teda vypadáš.", mě vzal moje saky paky a odvedl mě do zemljanky 3.BAP. Jak jsem tam vlezl, tak jsem se hned uvedl jako totální vemeno. Jak jsem měl ztuhlý svaly, tak jsem zakop a vletěl do kamen, který jedinný se snažily vytopit tu podzemní díru. V tu ránu děsnej mazec všichni začali nadávat, protože přez čmoud nebylo vidět ani na deset centimetrů. Nejvíc byl slyšet jeden rozhodný hlas, ktery vypadal, že je zvyklí peskovat všechny okolo. Později jsem se dozvěděl, že je to známé eso 3.BAP Cassius, který už má dokonce na kontě nejednoho nacistického stíhače. Naštěstí mě nikdo neviděl a od kamen jsem odpadl dost daleko, takže si mě nikdo nevšiml, ani Glum, který byl dost přede mnou, takže jsem dělal mrtvýho brouka a vypadl ze zemljanky spolu s ostatníma tak rychle jak to šlo. Venku, začal Cassius vyšetřování, kdo to byl za blba, co ty kamna schodil, ale já jsem radši srabácky mlčel, páč jsem se nechtěl hned na začátku zapsat jako idiot.
No parádní začátek. Lepší bejt nemoch. Když se napravily nejhorší škody na ubikaci, tak mě Glum představil ostatním a byl jsem rád, že uvítaní bylo rozhodně vřelejší než včera.
Pak jsme honem pádily na snídani, aby nám stíhači všechno nesežrali. Naštěstí to byla lichá obava, protože po včerejšu skoro všechny stíhače kromě Onduru přepadla nějaká střevní chřipka a nemohli se dostavit, jak na snídani a dokonce nebyli schopni ani bojového letu dnešního dne.
No nadlábli jsme se pořádně. Každej se sotva odvalil od stolu. No a pak nám čekalo zadání úkolů pro dnešní den. Špatnou zprávou pro mne bylo, když jsem se dozvěděl, že na letišti není ani jediný IL-2 a jsme nuceni létat se stíhačkama s podvěšenou pumou a nebo dokonce jsme nasazováni jako stíhači.
No a moje nejhorší obavy se splnily. K dnešnímu letu jsem byl vybrán já, k mé radosti Glum a pak ještě Ondura od stíhačů(ostatní nebyli schopni letu a Cassius musel opravit ty prokletý kamna). Vyfásli jsem nějaký P-40c či co. Viděl jsem to éro poprvý v životě a byl jsem z toho docela zděšenej, Naštěstí Glum s Ondurou se mě ujali a vysvětlili mi aspoň něco. Našim úkolom bylo oficiálně vyhledat nepřátelské bombardéry a sundat je z oblohy. Dohodli jsem se radši, že si dáme podvěsit bomby a zkusíme radši něco zničit ve městě Kondrovo.
To pristátie po opustení LAGG3 na padáku predsa len neostalo úplne bez následkov. Nie len, že som si vyvrtol členok, čo som v šoku s prvého bojového letu a vzrušenia, že som to prežil aj keď lietadlo je zničené, vôbec nezaregistroval a bolesti sa ozvali až po pár hodinách. Ešte ma po návrate k jednotke z ošetrovne čakal nepríjemný rozhovor s veliteľom a politrukom pluku. Mal som čo vysvetľovať. Streľba na vlastného veliteľa a zničenie drahocenného stroja sa u nás len tak neodpúšťa. Pred poľným súdom ma zachránilo len to, že to bol môj prvý bojový let, naviac bez dostatočných skúseností s LAGG a navyše, pilotov je málo.
Za mojej pár dňovej neprítomnosti pri pluku sa ale aj toho dosť zmenilo. Najviac ma potešilo, keď som počas cesty do našej zemlianky zbadal na stojankách zamaskované novučičké IL2. Vďaka veľkému Stalinovi a sovietskemu pracujúcemu ľudu za ne. Pri vstupe do zemlianky ma síce prekvapil jej sivastočierny nádych, ale už si začínam zvykať na skutočnosť, že na vojne a zvlášť na fronte je všetko možné. Môj veliteľ, Cassius, ktorého zranenie po lete so mnou nebolo našťastie až také vážne a k pluku sa dostavil vlastne hneď po, z môjho pohľadu nešťastnej misii, my pri stakane vodky hneď vysvetlil celú situáciu. S tou pecou, je to pech. Ešte, že už opäť hreje. Aj keď po tom 1 až 2 jedným slovom 12 stakanoch to bolo vlastne už jedno. Na druhý deň ráno po výdatných raňajkách, po tých vodkách celkom bodli, vlastne ešte počas nich začala predletová príprava. Dnes prvý krát poletím bojovo v IL2. Cieľ dnešnej akcie je zoradište r11; stanica v Kondrove. Podľa ranného prieskumu by mala byť natrieskaná nemčúrskou vojenskou technikou. Tí vrahovia sa silou mocou snažia preraziť k srdcu našej matičke Rusy, k Moskve. Už to začína byť ako rutina. Rozdelenie dvojíc, príletove a odletové kurzy k a od cieľa, výzbroj. Ako prvá poletí dvojíca vedená letovodom pluku Plooskiem ktorému dvojku bude robiť náš tavaričš kamandir Dudo. Za nimi pôjde odflakovacia dvojica Glum, Razo a nakoniec ako dočisťovacia Cassius so mnou. No super, na konci zostavy je to priam "výhodná" poloha. Budem musieť poriadne krútiť krkom. Do výzbroje sme dostali na otestovanie nové VAP. Tie ponesie Plooskie, ktorý už má s nimi isté skúsenosti, s Dudom. Ak sa dobre trafia, pre nás s Cassiom tam už asi toho veľa neostane. Hádžem na seba letecký kožúšok, ešte za behu dopíjam horúci čaj a už sme na ceste k pripraveným ilom, ktorým mechanici dobrú polhodinu zahrievajú motory. Zima, že sa Eskimákom lámu v zatáčke psy. Tá dodávka ilov bola riadne narýchlo, môj ešte nemá zimný náter. Budem na tom bielom podklade viditeľný ako vianočný stromček. Asi došlo aj k inému informačnému šumu, môj veliteľ má podvesené RSy a ja 6 100kg FAB. Na prezbrojenie už ale nie je čas. Skáčeme do mašín, mechanik Vladimír Procesovič , fajn chlap, mi pomáha so zapínaním popruhov, zoskakuje s krídla a už sa radíme na vzletovej dráhe. Vychyľujem svojho ila mierne vpravo, aby som mal výhľad na dráhu. Nieže, nedajbože, vrtuľou niekomu ufiknem chvost, to už by som asi nerozchodil. Prví vzlietajú stíhači, nasleduje letovot a v krátkych intervaloch celá skupina. Útok je naplánovaný ako náhly prepad, žiadne radenie nad letisko, hneď sa nasadzuje kurz, zostava sa zoradí počas letu. Let vo výške pár desiatok m nad zemou vcelku v pohode, pár opráv kurzu a už sme preleteli líniu frontu. Letovod hlási necelých 5 min k cieľu. Malý omyl v orientácii pri nastavení príletovej trasy nad cieľ nemá našťastie vplyv na organizáciu skupiny, ktorá drži stále pohromade. Cieľ je už viditeľný, keď môj veliteľ, chlap s orlím zrakom, hlási útok stíhačov zo šiestej hodiny. Prvá útočná dvojica je už vo fáze príletu k cieľu, nemôže meniť kurz, našťastie nemeckí stíhači v zbrklosti s akou zaútočili, nestihli správne zameriavať a ich útok nespôsobil žiadne pohromu. Cassius nariaďuje obrat vľavo na vytvorenie si patričného odstupu od útočnej štvorice. Prvý krát vidím na vlastné oči účinok VAP. Minimálne 2/3 stanice sú v plameňoch. Prelietavame nad stanicou a snažím sa identifikovať ciele, na ktoré by som mohol vysypať svojich šesť FABov. Cassius točí ako na ruskej rulete. S FABmi som mal čo robiť, aby som nespadol do vývrtky. Potrebujem iný manéver na zhodenie bômb ako on na RS. Vyberám si koniec zoradišťa, kde sa VAPy už asi nedostali a odhadzujem naraz celý svoj náklad. Pri ďalšom obrate vľavo, pozorujem dopad bômb a zničenie pár vagónov naložených, myslím že tankami. Cassius hlási posledný útok raketami a už nasadzujem kurz za prvou štvoricou, ktorá je neustále napádaná dotieravými befkami. Nás si zatiaľ nad cieľom, na moje počudovanie nik nevšímal. Situácia vo vzduchu sa však mení rýchlosťou blesku.
Môj odľahčený il s prípusťou naplnou letí ako splašený kôň, keď zrazu vidím trasírky a z hrôzou počujem bubnovanie na mojom pravom krídle. Hlásim napadnutie a točím ako divý. Na pôvodnom kure vidieť v diaľke boj našich ilov s fašistickými stíhačkami. Ten stíhač, ktorý ma napadol asi pokračoval týmto smerom, pretože útok už neopakoval. Vyrovnávam lietadlo a snažím sa odhadnúť rozsah poškodenia. Našťastie lietadlo reaguje na všetky ovládacie prvky a diery v krídle nie sú zvlášť veľké. Snažím sa držať Cassia ako prilepený, ale keď sa dostávame na miesto boja, hneď v prvej zatáčke ho strácam. Po chvíli zisťujem, že mi tu čosi nesedím. Všetky hlásenia a rozkazy celú skupinu posielajú na najbližšie letisko vzdialené cca 12km východne od Kondrova. Ale kde vlastne sme? Pôvodne sme mali pristávať na letisku severovýchodne od Medyny. Vzhľadom na neustále útoky stíhačov a absenciu nášho stíhacieho krytia sa stáva tento plán neuskutočniteľný. Musíme sa dostať pod ochranu letištného flaku čo najskôr. Lenže kde to, doparoma, vlastne je? Ak sa tu budeme ešte chvíľu vrtieť, spadne na nás celé stíhacie letectvo luftwaffe! Krútim ako besný, sem tam vystrelím, našťastie nie do vlastných, nič netrafím, aspoň žiadne viditeľné výsledky svojej streľby nepozorujem. Naša dva ily už píšu, zatiaľ však nemáme žiadne straty. Tá strata orientácie má za dôsledok, že nie sme schopní privolať naše stíhačky, ktoré myslím hliadkujú nad našim letiskom. A zrazu kamandir i Glum hlásia opustenie neovládateľných strojov na padákoch. No zbohom. Vôbec im nezávidím. Túto skúsenosť mám už za sebou a v tejto treskúcej zime to nie je žiadne polahoda. Musíme odtiaľ čo najskôr zmiznúť. Kde je môj vedúci? Už dobré 3 min nepočujem letovoda. Snáď mu len vypovedal vysielačka. Konečne počujem od Cassia spásonosný rozkaz: " Nasaď kurz 205°! " Letisko je len 5km juhojuhozápadným smerom. Krútim hlavou ako sova, zrazu nikoho nevidím, tlačím ila nad koruny stromov a určeným kurzom letím čo to dá. Na svojej 4-5 hodine pozorujem pár metrov nad mnou dve lietadlo, prvý je asi il a za nim bf, točím ich smerom, bf predlieta il, keď tu sa medzi nami mihne ako blesk ďalší stíhač. Je to lagg. Konečne. Nechávame s Cassiom, ktorý sedel v tom druhom ile bf laggu a točíme pravú k letisku. Ďalší rozkaz je jasný. Pristáť v čo najkratšom čase. Po oku ešte zbadám stĺp dymu smerom, kde odletelo befko s laggom na šestke. Dúfam, že je to befko. Nasadzujem na pristátie, keď pod sebou zbadám na priblížení lagg. Dvíham nos, zasúvam klapky a opakujem okruh. Cassius je už asi na zemi. Celý rozstrasený sa snažím sústrediť, sťahujem plyn, klapky, podvozok a v sklze s malým kozlom dosadám. S výsledku misie by mohol mať človek zmiešané pocity. Asi ako keď sa vám na vašom novom aute zabije svokra. Prieskum hlási zničenie konvoja v stanice., ktoré je tiež na maderu, avšak prišli sme o štyri ily a jedného pilota. Odskákal to letovot Plooskie. Tie omyly s kurzom a strata orientácie sa už viac nesmie opakovať. Škoda len, že nám mechanici nestihli prezbrojiť ily so ŠVAKov na nové VJa. Tie 3 mm naviac by boli citeľným zlepšením.
No jelikož jsem se dal před letem do veselé nálady abych něco trefil, tak se mi podařilo sednout do jiného ila, kterej už měl připravené rakety. No a během toho náletu jsem už značně převeselen zjistil (a že mi to trvalo) "kur*a já nemám bomby, bohové zbroceni krví, sabotáž", "a kur*a já už nikdy nebudu chlastat to není můj il". Takže jsem se kroutil nad cílem jak hovado, abych se aspoň zbavil těch raket (na cíl jsem hodil jen dvě, zbylé jsem mrštil po fašistech). No a ačkoliv se mi befka cpali do zaměřovače, tak už jsem byl natolik veselej, že jsem z těch dvou befek nikdy nedokázal rozeznat jaké je to pravé. No po přistání jsem dostal přednášku od politruka pluku, že se ilové krást nesměj a že když mám svého tak se ho mám držet. No, ale když vyndaval před politrukem mechanik střepy od flašky stoličný z ilu, tak jsem naštěstí stačil zmizet dřív než by mě to mrzelo. Aneb veliteství pluku mi nakonec zakázalo používat doping před letem.
Až já chytnu toho pacholka co nám ničí kamna, já se na něm tak vyřádím až mě ani ten chlast nebude mrzet.
Tvárim sa, že to na tej prvej akcii som nebol ja, ale niekto úplne iný, kto i ukradol nielen stroj, ale aj meno. Asi nejaký dobrovoľný kamikadze, ktorý obetoval svoj mladý živo z aveľkého Stalina, matičku Rus a úspech celej akcie.
Hlásenie z akcie - Mladší seržant Bugs.
Okolo Medyna to nevyzerá najrúžovejšie. Mesto je v troskách s fašistické hordy prisúvajú stále nové posily s jednoznačným úmyslom ho obsadiť a tak si vytvoriť nástupište k útoku na Malojaroslavec. Na akcii, ktoré prebiehala v doobedných hodinách sa zúčastnil takmer celý pluk s cieľom podporiť pozemné jednotky pri odrážaní tankových útokov na Medyn a následne pokračovať na Kondrovo a Polotnianiy Zavod, kde mali zničiť hitlerovský transport s novými posila. Útok bol mimoriadne úspešný, pluk stratil jedného pilota, ktorý sa ešte v úvodnej fáze útoku zrazil s nemeckým stíhacím pilotom. Avšak väčšina IL2, ktoré sa akcie zúčastnili boli vážne poškodené a ich oprava si vyžiada istý čas, takže sa poobednej akcie nemohli zúčastniť.
Napriek hrdinskému odporu našich jednotiek pri obrane Medyna a podpore leteckých jednotiek, bolo mesto nemeckými jednotkami obsadené. Velenie rozhodlo ešte v ten istý deň previesť protiútok a vytlačiť fašistické vojská z mesta. Podporovať tento protiútok mal aj náš pluk. Keďže sme už nemali k dispozícii il2 dosť pošramotené s prvej akcie, boli nám pre túto akciu pridelené Mig3 susedného stíhacieho pluku a piloti, ktorí sa nezúčastnili doobednej akcie narýchlo presunutí na letisko južne od Možajska.
Zoskakujeme z nákladných aut a s padákmi v ruke rovno mierime k pripraveným Migom. Pre túto akciu ich máme vyzbrojené RS-82. O rýchlosti a neodkladnosti tejto akcie svedčí aj fakt, že som pridelený do tejto útočnej skupiny, aj keď s útokmi na pozemné ciele v Migu nemám žiadne skúsenosti a ako pristanem, ak sa k tomu vôbec dostanem, nad tým teraz ani nepremýšľam. Aj bitevných pilotov je málo, s celého pluku sme len traja, takže skupinu dopĺňajú stíhací piloti pluku, ktorý nám Migy poskytol. Rýchla rozborka akcie pri lietadlách, kurzy, ciele a už sa jednotlivé lietadlá odlepujú od vzletovej dráhy. Ten výhľad z Migu je "úchvatný". Snažím sa rozpoznať jednotlivé budíky. Výškomer je čiastočne skrytý za rukoväťou guľometu. Snáď to zvládnem. Ako rád by som radšej teraz sedel pri tej opravenej peci a oslavoval stakanmi vodky úspechy našich neohrozených vojsk. Na hlbšie úvahy však nie je čas. Stúpame priamym smerom na Medyn. Vzhľadom na to, že sedíme v Migoch, škriabeme sa nad 2000m. A už veliteľ Plavoo, ktorý velí tomuto podniku, hlási tanky a delostrelecké postavenie na 11-12 hodine. Rýchly zostup, tanky sú naše, ale tie delá musíme zničiť, ináč by tankisti mohli utrpieť fatálne straty. Veliteľ si vyberá prvé a strieľa. O jedno je menej. Moja neskúsenosť sa prejavila hneď pri prvom útoku, ani som sa nedostal k zameraniu a už svišťíme rýchlosťou cez 500 km/h nad batériou. Nasleduje obrat vpravo, Plavoo ničí ďalšie delo, ja som zase minul. Pri treťom nálete si radšej nechávam väčší odstup, keďže však sú už všetky delá zničené, beriem opravu na vozidlo v kempe, to sa mi konečne podarilo zničiť a snažíme sa objaviť tie nemecké tanky. Na podrobnejší prieskum však už nemáme čas. Na podporu svojich doletela aj útočná skupina hitlerovských pilotov so svojim stíhacím krytím. Prerušujeme útok a stúpame severným kurzov aby sme získali akú takú výšku k obrane prípadne útokom. Stále sa držím veliteľa, ak by som ho stratil asi je po mne. Upozorňujem ho na podvesené eresy, avšak odpoveď je jednoznačné. "Neodpaľovať, musíme najsť tie tanky!!" Po ostrej ľavej sa vraciame na miesto boja. Také množstvo kľučkujúcich a všetkými smermi strieľajúcich stíhačiek som ešte nevidel. Jedno bf, ktoré sa dostalo do mojej blízkosti sa snaží zavesiť na mig po mojej ľavej strane. Točím za ním, na malú chvíľu stláčam spúšť. Myslím, že som netrafil, ale aspoň som ho vystrašil, pretože nepokračoval v útoku, ale točí pod mňa. S prebytkom rýchlosti sa snažím stúpať a strácam z dohľadu veliteľa. Ten nemecký stíhač sa však vracia s úmyslom opakovať útok. Pod sebou na 10 hodine vidí Mig asi s tým istým bf, opäť točím k nim, Nemec sa mi na krátky okamih mihne pred zameriavačom, krátka dávka asi opäť mimo. V tom začujem letovoda Plooskieho, ktorý veliteľovi navrhuje stiahnuť sa mimo prebiehajúci boj a vrátiť sa s raketami, keď sa to trochu upokojí. Plavoo nariaďuje kurz 90° a ako zhromaždište určuje priestor východne od Medyna. Našťastie nás nikto nesledoval, aj keď sme museli preletieť chumlom bojujúcich stíhačov. Keď sa naša skupina opäť zoskupila a vrátila sa na miesto boja, po lietadlách, ktorých bolo pred chvíľou plné nebo, nebolo ani slychu. Prelet nad postavením nemeckého delostrelectva, ktoré je už obsadené našimi tankami mohol mať tragické následky. Plooskie, ktorý letel za nami s istým odstupom, nestihol rozpoznať tvary našich KV-1 a vystrelil pár podvesených rakiet. Našťastie minul. Po nemeckých tankoch sme nenašli žiadne stopy, tak sa veliteľ rozhodol vrátiť na základňu. Od kamandira divízie prichádza rozkaz sadnúť na letisku severne od Balabanova. Chvíľu ustupujeme severným kurzom, potom sa veliteľ stáča na východ a popri rieke sa sťahujeme k letisku. Aby nedošlo k nehodám pri pristávaní, cestou sa zbavujeme nepoužitých eresov. Plooskie sadá z kurzu, za ním Plavoo a teraz som na rade ja. Cítim ako sa mi trasú kolená. Kde, doparoma, je ta dráha. Plooskie mi pomáha a proti všetkým pravidlám bezpečnosti, rozsvecuje navigačné svetlá svojho Migu. Pri zostupe na dráhu však zle odhadnem sklon lietadlo, ten výhľad ma úplne zmiatol, a aj keď počujem v slúchadlách ako Plooskie na mňa kričí aby som pritiahol, už je neskoro. Strašná rana a podvozok sa váľa na pristávacej dráhe. Ešte dobre, že som sa zbavil tých rakiet. Lietadlo sa za strašného lomozu, ohňostroje iskier a chuchvalcov prachu sunie po dráha, zatáča vpravo a zrazu je všade ticho. Mám rozbitá os, strašne ma bolia ramená ako som sa pri náraze oprel do popruhov, ale žijem. Možno bude to lietadlo ešte opraviteľné. Bude ma to stáť u stíhačov fľašu vodky a opäť pohovor u politruka a veliteľa pluku. Už som tam ako doma. Avšak celkovo sa veleniu vydaril jeho manéver a Medyn je opäť v našich rukách. Pravdepodobne nás v najbližšej dobe bude čakať dobre známe Kondrovo a Polotnianiy Zavod. Musíme zabrániť fašistom doplniť utrpené straty a uchrániť srdce našej matičky Rusi, Zlatú Moskvu.
Vážená soudružko Chaereová,
s lítostí vám oznamuji že váš syn Cassius Chaerea padl dne 29. listopadu při obraně Moskvy. Smrt vašeho syna je pro naší vlast strašnou ztrátou, ale váš syn nepadl zbytečně. Díky jeho odhodlání, neúnavnosti a nebojácnosti, může vlast dýchat trochu svobodněji. On sám zničil 4 nepřátelský letadla, 3 tanky, přes desítku děl a přes 100 fašistických vozidel, jeho bomby, rakety a kanóny usmrtili stovky nenáviděných vetřelců a on se stal pro nás symbolem a příkladem. Celá naše divize je hrdá že měla ve svých řadách takového zastánce Leninovi a Stalinovi myšlenky, bojovníka jenž je zářným příkladem pro našeho letce. Při jeho jedenáctém bojovém letu, po té co v čele letky zaútočil na město Kondrovo, kde měl fašista připravené nové tanky a zbraně pro útok na Moskvu, byl zasažen nepřátelským dělostřelcem a jeho letoun se zřítil na okraji města. Snad může vaší bolest ztlumit zpráva že nálet se vydařil a on byl součástí tak velkého činu jenž zachránil tisíce životů našich vojáků. Byl posmrtně jmenován HRDINOU SOVĚTSKÉHO SVAZU.
Plukovník Messík velitel 3. smíšené letecké divize
Po posledných hodinách, keď sa situácia na fronte mení a striedavo sa úspechy prelievajú z jednej strany na druhú, bol pre náš šturmový pluk znovu stanovený starý známy cieľ r11; stanica a zoradište v Kondrove, ktoré fašisti stále aj po naších útokoch používajú ako prekladisko a prísun posíl na front. Mechanikom pluku sa podarilo pripraviť k akcii plných osem ilov, čo bol za daných podmienok a stave poľných opravárenských dielní priam heroický výkon. Aj keď časť ostrieľaných pilotov nie je k dispozícii, či už pre zranenia, alebo iné neodkladné povinnosti, ktorými ich poveruje velenie frontu, predsa len pre tých osem ilom je pilotov dosť. Síce väčšina nováčikov, ale celú skupinu, ako aj jednotlivé dvojice budú viesť najskúsenejší velitelia pluku. Taktika ani pre túto akciu sa nemení, VAPy ako hlavná útočná zbraň a FABy na dočistenie cieľovej oblasti. Všetko prebieha v pokluse, systémom ráz na ráz. Opäť žiadne radenie nad letiskom, hneď sa nasadzuje kurz. Vzhľadom na početnosť skupiny a potrebu použiť všetky stíhacie pluky na ochranu iných úsekov frontu, letíme na akciu bez stíhacieho krytia.
Nad Polotnianiym Zavodom upravujeme kurz na Kondrovo, keď ma zo sústredenie drasticky preberie dávka mihajúca sa len pár centimetrov od môjho pravého krídla. Hlásim napadnutie a ostro točím doprava. Fašistický stíhač môj manéver neopakuje a pokračuje ďalej s úmyslom napadnúť môjho vedúceho dvojíce, ktorým je pre túto akciu Plavoo. Prudko točím vľavo, snažím sa dostať ka svojmu vedúcemu, aby som ho mohol kryť. Z väčšej vzdialenosti sa pokúšam stíhača zamerať a strieľam krátku dávku zo všetkých hlavní. Vlastne len aby som ho vyplašil a tým mu znemožnil poriadne zamerať. Neviem, či som trafil, ale befko stráca krídlo, a v špirále sa roztrieskava na brehu rieky. Plavoo hlási, že má síce v krídle dieru a môže pokračovať v plnení úlohy. S odstupom sa pripájam k prvej útočiacej dvojici vyzbrojenej VAP a mám tak lístok do prvej rady, z ktorej môžem sledovať úžasné divadlo keď v jednej ohnivej žiare mizne celá stanica preplnená fašistickými transportmi. Dym s požiarov mi však zabraňuje identifikovať a zamerať cieľ, takže prelietavam nad zoradišťom a na severnom konci mesta otáčam do protismeru, zameriavam južný koniec stanice a sypem tam celý môj náklad 6xFAB100.
Keď som však nad ním prelietaval, so sklamaním zisťujem, že je už celá táto časť zničená, takže bomby preorávajú už poorané. Rozkaz veliteľa skupiny znel, odbombardovať a severným kurzom sa okamžite stiahnuť na sever na letisko k Medynu. Po mojej ľavej strane smeruje nad letisko Plavoo s poškodeným motorom a tiahne za sebou čiernu dymovú stopu. Necelý kilometer pred nami sú ily dvojice s podvesenými prázdnymi puzdrami po VAP. V polovičke cesty k letisku nás dobieha bf a opäť si vyberá mňa a našťastie opäť nemá dobrú mušku. Na moju žiadosť o pomoc hneď reaguje Glum so svojim číslo otáčajú o 180° a pripájajú sa ku mne. Pokúsime sa viazať na seba útočiace stíhačky, ktoré sú už dve v našom priestore, tak aby Plavoo s poškodeným ilom mohol v kľude na letisku pristáť. Postupne ustupujeme k letisku, nad ktorým ešte chvíľu na nás dotieravé befka dorážajú, po chvíli ich ale kľučkovanie v letištnom flaku prestáva baviť a sťahujú sa západným smerom nad Medyn. Plavoo už je bezpečne na zemi, nasleduje Krtek, potom ja a nakoniec Glum.
"... vím že je to pro vás těžké maminko, ale ani on nezemřel zbytečně. Poslal na onen svět mnoho fašistů a odešel se ctí. Pro mne a snad i pro další piloty se stal vzorem, který nás povede k vítězství ! S pozdravem váš milující syn." ... Odložil jsem pero a vložil dopis do obálky s nadepsanou adresou. Nevím kdy matka tenhle dopis dostane, ale snad jí dodá trochu síly v této těžké době.
Již tři bratři zahynuli v boji s nepřitelem. Jeden padl u Kondrova, druhý podlehl v souboji se šesti neprátelskými stíhači u Medynu a další ... další se nevrátil dnes od Kuskova.
A přitom měl zrovna tenhle být jeden ze šťastnějších dnů v této zatracené válce ...
Hned po rozednění jsem s dalšími kamarády odstartoval se zbrusu novými "Šturmoviky" z letiště výcvikového pluku, kde jsme se poslední měsíc zaškolovali na těchto skvělých bitevních strojích. Náš cíl ... bojový 3. bitevní pluk! Pluk, v jehož řadách zahynul jeden z mých bratrů a další se udatně bije s nepřítelem. Jak se těším na frontu! Na to jak budu konečně moci bít fašisty a pomstít své padlé bratry. Jak se těším na ostatní piloty pluku, které znám zatím jenom z nemnoha dopisů od bratrů ... na "kamnáře" Cassiuse, na rozvážného Gluma i třeba na Bugse, který přibyl k pluku teprve nedávno a už si svou odvahou vydobyl mezi piloty uznání ... a jak se těším na svého bratra, se kterým jsem se neviděl už téměř půl roku ...
Přelet proběhl klidně a bez problémů, naše nové "Šturmy" fungují přesně jako švýcarské hodinky. Věž nám uděluje povolení k přistání - rolujeme na stojánky. Vypínám motor a jdu se s ostatními hlásit veliteli pluku. Hospodář pluku nám ukázal zemljanky - náš nový domov. Není to žádný luxus, ale nejsme tady na rekreaci. Zašli jsme zpátky na stojánky a dali se do řeči s mechaniky. Ptal jsem se na bratra ... krátce před naším příletem odletěl společně s Cassiusem a Plavem k útoku na město Kuskovo. Společně s ostatními netrpělivě vyhlížíme vracející se soudruhy. Nečekáme dlouho - nad jihozápadním obzorem se vynořuje malý bod a přibližuje se k letišti. Po chvíli už rozeznáváme typickou siluetu "Šturmovika" ... vidím, že pilot má vážné problémy s řízením. Nasazuje na přistání ... ale pozor - úhel klesání je příliš ostrý, letoun prudce dosedá na zem, odskakuje a znovu padá. Levá podvozková noha nevydržela ten nápor a ulomila se. IL-2 se v oblacích zvířeného sněhu otáčí a nakonec zastavuje vedle dráhy. Běžíme k němu, abychom pomohli pilotovi, ale není to třeba. Vidíme jak se otevírá překryt kabiny a vyskakuje ze stroje. Nevypadá zraněn, zato je pěkně rozvzteklený ... když se dívám na jeho Ila docela mě to překvapuje, na jeho místě bych byl rád že jsem přežil ... stroj je zle pošramocen nejenom přistáním, ale i nepřátelskou střelbou. Pilot za neustálého nadávání odchází na velitelské stanoviště a ani moc nereaguje na poplácávání soudruhů, kteří se seběhli kolem jeho stroje. Ptám se mechaniků, kdože to je - "přece Cassius !" odpovídají ... tak to je on, veliký Cassius ! "Co se stalo s mým bratrem a ostatními piloty ?" ptám se. "Tak to tady chodí chlapče, to je válka ... " říká mi jeden z mechaniků. To tedy ne, přece ještě není tak pozdě, třeba ještě přiletí ... A opravdu, znovu se ozval zvuk motoru Iljušina a další stroj jde na přitání. "To je Plavo" volá jeden z mužů ... přistávající stroj je poškozen snad ještě více než Cassiusův a i přistání vypadá podobně . "Šturmovik" také přichází o podvozek, naštěstí je stejně dobrý i ten konec, Plavo otevírá kabinu a mává na nás ... Napjatě hledím na obzor odkud přiletěli oba naši - kde je můj bratr ?! Začíná ve mně hlodat hrozné tušení ... kloužu pohledem po dvou rozbitých a roztřílených "Šturmech" na kraji dráhy a zpět na obzor. V tom ucítím ruku na rameni ... otočím se a vidím před sebou Cassiuse. Má ve tváři výraz, který mě bodne jako nůž. "Ty jseš mladej Plooskie, že jo ?" zeptá se. Přikývnu. Chci se zeptat co se stalo s bratrem, ale nedokážu otevřít ústa ... "Buď silný chlapče, tvůj bratr zahynul při náletu na Kuskovo ... fašistický flak ustřelil při náletu křídlo jeho Iljušina ... " Svět se se mnou zatočil a sednul jsem si do sněhu. Vidím že mi Cassius i ostatní něco říkají, ale neslyším je, jsem jako omámený ... takhle jsem si tedy to shledání nepředstavoval. Někdo mě zvedá a vede do zemljanky, vlomí tam do mě sto gramů vodky ... začínám vnímat. Musím napsat matce ! Hned, dřív než dostane ten oficiální studený dopis ...
"Hej mladej - už je líp ?" Pokládám obálku na stůl a zvedám hlavu. Je to Cassius. "Zvedni se, teď není čas na smutek ! Vem si výstroj a pojď se mnou !". Natahuju si kombinézu a vybíhám ze zemljanky. Cassius mě vede na velitelské stanoviště kde se dozvídáme, že dopolední nálet na Kuskovo nesplnil očekávání a je třeba jej zopakovat. Budou startovat čtyři letouny našeho pluku pilotované Cassiem, Plavem, Razem a ... mnou ! Velitel rozděluje úkoly a Cassius nám popisuje předchozí nálet a umístění cílů. A už běžíme ke strojům - ten můj má v podvěsu kontejnery VAP - ďábelský vynález ! Vypálím to fašistické hnízdo a pomstím bratra ! Všechno vnímám zrychleně, jako v létě před válkou, když se u nás ve vesnici opil promítač mobilního kina Vaska Žilakov a pustil nám film o Čapájevovi dvojnásobnou rychlostí ...
Rolujeme na start, mám před sebou Cassia s dvěma piloty, jejichž jména neznám, za mnou jsou Plavo a Razo. Rychle startujeme a nabíráme kurs na Kuskovo. Po chvíli hlásí vedoucí, že přelétáváme frontu ... a opravdu ! Na zemi vidím vybuchovat dělostřelecké granáty, občas to bouchne i kolem nás. Letíme rychle nad nizko nad zemí. Slyším vedoucího, jak posílá dva piloty svého roje zaútočit na flaky u cíle. A už je tu i rozkaz pro mě ... "Jdi do toho mladej, rychle !" Nalétávám na cíl, ženu se v 50 metrech nad domy Kuskova a zřetelně rozeznávám skupinu cílů před sebou. Odpaluju VAPy a po chvilce už vidím na rámech kabiny odlesky toho pekelného ohně - "Usmažte se vy zrůdy !" pomyslím si a otáčím levou zatáčku, abych se podíval na škody, které jsem způsobil. Najednou se kolem kabiny objeví trasírky a rudé šmouhy projektilů. Nepřátelský flak! Jedna "dvacítka" mě začala zaměřovat a teď se přidala i druhá! Potlačím níž k zemi a stále otáčím v levé zatáčce zpět na cíl. Střelba ustala. Trochu nestoupávám a znova se vrhám na fašisty. Střílím ze všech zbraní a vidím výbuchy mých granátů mezi jejich automobily ... buuum - jeden z nich vybuchuje. Vybírám a otáčím se k novému náletu. Podél cesty vidím útočit jednoho z našich - je to myslím Razo. Odhazuje pumy na postavení flaku ... blízko za ním se spouští další Il - Cassius. Vůbec mi nedochází, co se může stát ... pumy odhozené Razem se zpožděním vybuchují právě když nad cílem prolétá Cassius ... oh bože to ne ! Ocas Cassiusova Iljušinu se tříští a letoun padá neovladatelně k zemi ! Otřesen z toho hrozného divadla dotáčím zatáčku a řítím se znova na cíl. Vykopávám směrovku střídavě na obě strany a kropím opět nepřátelské postavení střelbou. Zase výbuch! Další nepřítel v pekle ... V tom uslyším ve sluchátkách zprávu od našeho stíhacího doprovodu "Pozor hoši, nepřátelské stíhačky !". Ještě jednou přelétám nad cílem a vidím jen ohořelé trosky - tak se na vás musí! Nabírám kurs k domovu a tlačím se co nejblíž k zemi. Otáčím hlavu ze strany na stranu a hledám ohlášené nepřátelské stíhačky. Nic nevidím. Volám rádiem ostatní piloty naší letky, ozývá se jen Razo. Hlásí mi polohu, skutečně vidím nízko nějaký kontakt. Dotáčím za něj - je hodně daleko. Dávám plný plyn a snažím se jej dotáhnout. Najednou slyším Raza "Jsem pod palbou, mám tady dva stíhače!" ... Ten kontakt přede mnou je však čistý - letěl jsem za někým jiným! Otáčím se zpět ke Kuskovu a skutečně, nedaleko vidím Razova "Šturma" a u něj dva kontakty - nepřátelské stíhače! Na plný plyn se ženu k nim pomoct soudruhovi. Němci mě zřejmě nevidí, jsou plně zaujatí snadnou kořistí. Dotáčím se za ně, mám je před sebou jako na talíři ... Bohužel pozdě - vidím jak první německý stíhač pouští dlouhou dávku do Razova letounu. Nesmím čekat! Jsem dál než bych měl být, ale střílím po "Befkách" dlouhou dávku. Zelené trasírky mých kulometů zapůsobily - nepřátelští stíhači se prudce otáčejí od Raza. Jejich vedoucí dokonce přetahuje zatáčku a přepadává do vývrtky. Začínám se radovat - v téhle výšce už ji nevybereš! Bohužel německý pilot dostává rychle svůj stroj pod kontrolu a pokračuje v zatáčce. Posílám za ním další dlouhou dávku a otáčím se opět na kurs k domovu. Kamarádovi jsem pomohl, je čas zmizet. "Razo, kde jsi ? Stihnul jsi zmizet ?" volám do rádia ... žádná odpověď. "Razo, jsi tady" ... nic. Vypadá to, že jsem nebyl dost rychlý ... nebo možná má Razo jenom poškozenou vysílačku. Nemám čas nad tím moc přemýšlet. Čekám, že dva stíhači, které jsem před chvílí postřeloval, si vezmou teď na paškál mě. Hadovitým letem pokračuju nad naše území, snažím se za sebou najít nepřítele, ale stále nic nevidím ... po minutách napětí se odvážím udělat "kolečko", abych se důkladně podíval za sebe. Úplně čisto, po nepříteli ani žádném jiném letadle ani památky ! Pomalu se uklidňuji a začínám hledat svoji polohu na mapě - během toho divokého úniku jsem se úplně ztratil. Po několika minutách se nacházím asi 20 km na sever od našeho letiště. Nasazuji kurz domů a hlavou mi probíhají všechny události tohohle letu. To byl tanec! Najednou slyším ve sluchátkách zoufalý hlas "Tady Fajtl. Jsem zasažen, Musím skákat! Moje poloha je u pramene řeky severovýchodně od Kuskova!" ... Fajtl - to je velitel našeho stíhacího doprovodu. Hlavou mi bleskne šílená myšlenka - zachráním ho! Přistanu na cestě u řeky, naložím ho a odvezu domů ... Chvíli to přemítám a potom se rozhoduji - jdu do toho! Nastavuji na vysílačce frekvenci stíhačů a volám, jestli má někdo přehled o situaci nad místem Fajtlova sestřelení. Ozývá se mi jeden ze stíhačů, který je poblíž toho místa a hlásí, že nad ním se pohybují stále německé stíhačky. To by bylo příliš nebezpečné ... Mezitím přilétám nad naše letiště a kroužím kolem něj. Přemítám co dál. Během chvíle se znovu ozývají stíhači a hlásí, že nepřátelští stíhači odlétají domů. Dál není nad čím přemýšlet - nasazuji kurs k řece. Během chvilky to místo vidím, je v údolí mezi lesy, zřetelně vidím pramen řeky i sloupec kouře od Fajtlova letounu. Cesta podél řeky je naštěstí dostatečně dlouhá a rovná. Vysunuji klapky a stahuji plyn - dotáčím nad lesem do osy cesty a vysunuji podvozek. Zem se rychle přibližuje - sakra ta cesta je nějaká úzká! S drobným poskočením přistávám a brzdím. Letoun zpomaluje a zastavuje. Uff ... srdce mám až v krku. Otevírám kabinu a rozhlížím se kolem. Najednou ... BUUUM - do tváře mi udeří horko a tlaková vlna ... osmaosmdesátka! Nepřátelští dělostřelci uviděli můj letoun a nehodlají mě jen tak pustit! Znovu se vykláním z kabiny a řvu jako šílený "Fajtle - kde jsi, pospěš, nebo nás dostanou oba!". Doufám že ten seskok vůbec přežil, nebo ho vítr neodfoukl někam daleko ... ale ne, už ho vidím, skáče hlubokým sněhem vedle cesty a už je na ní a sprintuje ke mně. Posunuju sedačku dopředu jak to jen jde a Fajtl už je tu. "Vlez si za mě" křičím ... souká se do prostoru mezi sedačkou a nádrží. Rychle zavírám kabinu a dávám plný plyn. "Šturm" se rozjíždí, na můj vkus a napjaté nervy docela pomalu ale přece jenom nabíráme rychlost. Všimnu si malé břízky po levé straně cesty - je příliš blízko ... zatnu zuby a dívám se na levé křídlo ... rozsekává břízu v půli, strojem to škubne, ale udrží se na cestě. Opatrně přitahuju a jsme ve vzduchu. V ten okamžik vedle nás na zemi vybuchuje další granát. Hodí nás to na stranu, ale Iljuška už bezpečně sedí ve vzduchu. Mírně stoupám v pravé zatáčce nad údolím a dotáčím na kurs k letišti. Nepřátelští dělostřelci se ale nehodlají vzdát úlovku - kolem nás vyskakují obláčky výbuchů, některé i nebezpečně blízko. "Drž se nízko !" křičí zezadu můj pasažér, ale to mi radit nemusí ... "Neboj se, my bitevníci si tykáme se všema veverkama" odpovídám mu se smíchem. Těsně nad vrcholky stromů letíme k našemu letišti. Nepřátelská střelba zničeho nic ustane - unikli jsme. Zaplavuje mě pocit uvolnění. Zpoza sedačky slyším Fajtlův řehot a výskání - má důvod se radovat. Slyšel jsem, že k sestřeleným letcům se fašisti dokážou chovat zvlášť krutým způsobem ... Teprve teď mi dochází, co jsem vlastně riskoval ... ale stálo to za to ! Před námi se objevuje naše letiště, jsem z toho všeho trochu rozechvělý, takže raději točím celý okruh nad letištěm a nasazujeme na přistání. Stroj se dotýká země trochu prudčeji, než bych chtěl, ale po pár poskocích už bezpečně sedíme a rolujeme na stojánku. K mašině se sbíhá snad celý pluk a vytahují nás s Fajtlem z kabiny.
Tolik přátelských štulců už jsem dlouho nedostal. Všechno to na mě sedá, zase všechno vnímám jako v mlze ... bratrova smrt, smrt tří pilotů během mého prvního bojového letu - je toho moc ... musím spát, spát ...
Na začiatku decembra 41 naše statočné a neohrozené vojská prešli pod Moskvou do protiútoku a za podpory stalinkých sokolov oslobodili v urputných bojoch mestá Kondrovo a Polotnianiy Zavod. Momentálne je situácia na fronte opäť stabilizovaná a ako hlási naša rozviedka, fašistický okupanti zbierajú sily na opätovné útoky na srdce našej Matičky Rusy, Moskvu. Pretože je snahou velenia uvolniť tlak v strednej časti frontu, lieta náš pluk takmer neustále na nálety na Kuškovo. Už tam položilo svoje životy hrdinskou smrťou chrabrých veľa našich spolubojovníkov. Ale pluk sa drží statočne.
Zmorený ťažkých priebehom zápalu pľúc, ku ktorému som asi prišiel v našej len sporadicky vykurovanej zemlianke, nakoľko je tá piecka opäť nefunkčná, som sa bojovej činnosti pluku nezúčastňoval. Akonáhle sa mi však zlepšil stav a teploty klesli na toľko, že som mohol opustiť poľnú nemocnicu po svojich, som sa aj napriek protestom lekárov a sestričiek (za tými mi bolo najviac ľúto) hlásil u nášho veliteľa. Pretože pluk trpí akútnym a neustálym nedostatkom lietajúceho personálu, veliteľ svoju radosť s môjho návratu ocenil okamžitým zaradením do bojovej zostavy, ktorej cieľom bolo opäť nástupište wermachtu v Kuškove a jeho okolí. Pretože sa očakával aj silný nálet na Uvarovku, ktorá tvorí centru obrany našich vojsk v strede frontovej línie, všetky dostupné stíhacie jednotky mali za rozkaz aj z nasadením vlastných životov zastaviť príval hitlerovských hôrd. Pre nás to ale znamená jediné: letíme bez stíhacieho doprovodu. Aj s ilmi to nevyzerá najlepšie. Vzhľadom na neustálu aktivitu pluku ich opotrebovanie povážlivo stúpalo a nalihavo už takmer všetky potrebovali aspoň najnutnejšiu údržbu. Aj vzhľadom na spomínaný nálet na Uvarovku pluk poletív čajkách a keď mu to situácia nad cieľom a po nálete dovolí, má sa zapojiť do obrany Uvarovky. Letíme v plnej zostave ôsmych strojov, avšak pilotov z druhej štvorky vôbec nepoznám. Prišli k nám ako doplnenie strát v priebehu toho týždňa, čo som nemohol plniť úlohy na obranu vlasti.
Pri štarte podplokovnílk glum hlási problémy s motorom, takže sa celý štart nebezpečne predlžuje, čím sa zvyšuje riziko, že sa v cieľovej oblasti ukážu nemecké befka skôr ako stihneme odhodiť svoje vianočné balíčky na nemecké hlavy. Našťastie je porucha rýchle odstránená a celý pluk si to na úplný plyn mieri ku Kuškovu. Nad cieľom nalietava na postavenia protilietadlovcov druhá štvorica čajok, ktorá je pre tento účel vyzbrojená raketami RS-82. My nesieme väčšiu záťaž, bomby 50 a 100kg, ktorými spracujeme zhromaždište fašistickej techniky na južnom okraji mesta. Glum a Plavoo už svoj náklad odhodili, teraz nalietavame my s vedúcim Cassiom. Hneď po odhodení bômb točíme ostrú ľavú, aby sme sa čo najskôr dostali nad naše územie a mohli sa účinnejšie brániť prípadnému útoku nemeckých stíhačov. A ten prišiel hneď vzápätí. Aj keď som nemecké bf zbadal v predstihu, iné, z mojej odvrátenej strany zaútočilo na Cassia. Vďaka vysokej manévrovateľnosti čajok sme však pre fašistických pilotov predsa len ťažší oriešok. Majúc na pamäti slová svojho veliteľa, kľučkujem ako o život( veď vlastne oň ho kľučkujem!!!). Zrazu sa na mňa zosype spŕška striel, rýchly obrat vpravo, hneď na druhú stranu. Nemecký pilot ma v rýchlosti predlieta a začína stúpať. Len na malý okamih sa mi mihne pred zameriavačom, inštinktívne stláčam krátko spúšť a už sa mi stratil s výhľadu keď mi ho zakrylo horné krídlo. Čajka síce vinikajúco manévruje, ale pre ten horší výhľad skrz horné krídlo, lety na nej nepatria k mojim najobľúbenejším. Keď som Nemca opäť zazrel, ťahal za sebou hustú vlečku čierneho dymu. Asi sa pár mojich striel ujalo. Tento už domov najskôr nedoletí. Vzápätí predvádza pomalý výkrut a mašíruje si to kolmo k zemi. Aj veliteľ skupiny Plavoo hlási zostrel BF109. Odrazu sme v celom priestore samy. Zdá sa, že nás pri ústupe od cieľa napadli len tieto dve stíhačky. S celej skupiny ôsmych čajok však pohromade ostali len tri. Glum nás stratil, ale vo vysielačke sa hlási. Druhá štvorka ostala spracovávať zbytky Hunov pri Kuškove, ale nemáme o nej žiadne správy.
Na západ od Uvarovky prebieha urputná vzdušná bitka našich stíhačov a fašistických leteckých skupín, ktoré prileteli vyčistiť príletovú trasu a oblohu nad cieľom pre svoje bombardéry. Veliteľ čajok sa dorozumieva s velením stíhacích skupín a po zhodnotení situácie vydáva rozkaz pokúsiť sa prehradiť cestu bombardérom. S naplno otvoreným chladičom a plynom na doraz stúpame do výšky aspoň 5km, v ktorej sa predpokladá prílet bombardérov. Pretože sme počas stúpania v zatáčke vleteli do oblasti hustého flaku, sťahujeme sa východne smerom k Uvarovke, kde opäť točíme na západ. Sme asi v 4 km , keď veliteľ stíhačov hlási veľkú formáciu Ju87 na západ od mesta. Rýchla v pravo a už ich máme na dvanástej hodine. Sú mierne vyššie ako mi, takže prvý čelný útok Cassius skúša v stúpaní. Veliteľa formácie už nestihol zamerať tak púšťa krátku dávku na druhého v rade. Moje nedostatočné skúsenosti z boja opäť slavili úspech. Aj keď toto pravidlo všetci piloti ovládajú teoreticky dokonale, vzrušenie bojovej vravy zatemňuje mozog a človek nevníma čo mu on radí. Stláčam spúšť zbytočne skoro, len pár striel opečiatkovalo krídlo šťuky na pravej strane formácie. Uvedomujem si svoju chybu a pokúšam sa priblížiť bližšie. Pri prudkom stúpaní som však stratil rýchlosť a druhá skupina ju87 ma dohnala. Dokonca sa vedúci pokúša na mňa strieľať z predných guľometov. Rýchlo kladiem čajku na krídlo aby som sa vyhol jeho dávke. A nad mnou už defiluje celá štvorka štuk pekne v rade. Aj keď otáčam čajku do ich smeru, ešte stále mám malú rýchlosť, takže len v bezmocnej zúrivosti vypálim po vzďaľujúcich sa lietadlách krátku dávku. Iba čo opäť mrhám strelivom. Takže radšej vyrovnávam let a pokúšam sa získať potrebnú rýchlosť aby som ich mohol dohnať. Snažím sa to urobiť skôr než prejdú do útoku strmhlavým letom. Už mám dojem, že som dostatočne blízko poslednej štuky, Letím mierne pod ňou, aby ma nedostal jej zadný strelec. Títo prevíti sú povestní svojou dobrou muškou. Nos trochu hore a strieľam. A teraz som horko ťažko zaplakal a ešte horšie zahrešil. Z laufov vyšlo len pár nábojov a už sa ozýva len prázdne cvakanie záverov. Som bez munície. Som to ale babrák. Rozhliada sa rýchlo dokola, vidím dve čajky útočiace na skupinu ju87, nikde žiadne befko. Hlásim svoju situáciu vedúcemu, ten mi nariaďuje odpútať sa a pristáť. Nakoľko nad Uvarovkou ešte prebieha dohasínajúci boj, nemám teraz náladu nechať sa zaskočiť nejakým nedočkavým lovcom. Rozhodujem sa, že pristanem radšej na letisku južne od Možajska. Tam je betónová dráha a pretože mám ešte nedostatočné skúsenosti s pristávacím manévrom v čajke zdá sa mi to bezpečnejšie. Navyše mám rozstrieľanú palubnú dosku, výškomer a rýchlomer sú na franforce. Ani neviem kedy som to schytal. Naberám kurz a mierne klesavým letom zostupujem k letisku. Zrazu sa do pravidelného bzučania motora môjho lietadla začína miešať iný zvuk. Zatiaľ len nevýrazný, vzdialený, ale už zreteľne počujem ako sa približuje. Iné lietadlo! Chvíľu čakám, keď mám pocit, že je dostatočne blízko, využívam perfektné manévrovacie schopnosti I153 a prudko ho strhávam na stranu. Dávka ma minie v bezpečnej vzdialenosti. Rýchlo som zmenil názor ohľadne výberu letiska a na plný plyn sa vraciam na letisko pri Uvarovke. Opatrne sa približujem k dráhe. Bez prístrojov len odhadujem potrebné údaje. Už cítim ako sa kolesá podvozku dotýkajú dráha. Neviem prečo sa ma zmocnil pocit, že klesám príliš prudko a tak priťahujem knipel. Keďže čajka aj s malým prebytkom rýchlosti vie slušne reagovať, tento pohyb páky mal za následok, že som nakoniec skončil na hornom krídle. Aj keď som síce lietadlo poškodil, je v takom stave, že ho naši šikovní mechanici dokážu dať to prevádzky schopného stavu.
606_Druindin 20.11.2018 10:24 čus borci, Cass to tu asi moc nečte, jak ho uvidím na TSku tak mu řeknu, že tu má nějaky veterány.
Nebo se za nim stavte na TSku SVK (www.vwings.net)
Kubrt 20.11.2018 07:56 Zdar, Cassi, co přesně za BoX je třeba pro lítání v dnešní době? Stačí Stalingrad? Možná bych oprášil joy a pedály...Díky...
Razo 20.11.2018 00:01 Jsem to o Davidovi nejdřív vůbec nepobral. Ach jó. 39,život je sviňa.
Razo 19.11.2018 23:51 Teda to koukám, že stránky fungují. Udělali jste mi radost. Je hezké si zavzpomínat.
Kubrt 18.11.2018 17:55 Zdar všem po více než 10-ti letech. Vidím, že naděje na obnovení letky žije? ex 3BAP_Kubrt
v6.00.203 © 2003-2005